Struktura

Kontrola a měření závitů

Kontrola závitů

Základní pojmy

Závity jsou funkční částí šroubů a matic.

Nejčastěji vznikají vyříznutím šroubovité drážky určitého profilu do dříku šroubu nebo díry matice.

Závit je obvykle vinut v pravé šroubovici (tzv. pravý závit).

Nejčastěji se používá závit jednochodý, v některých případech pak závitů dvou  nebo i vícechodých.

Řez závitu vedený rovinou procházející osou šroubu nebo matice se nazývá profil závitu.

Rozteč závitu (P) je vzdálenost mezi vrcholy (stejnolehlými boky) sousedních závitů.

Stoupání (Ph) je vzdálenost dvou vrcholů (stejnolehlých boků) jednoho závitu ve směru osy – tedy vzdálenost, o kterou se posune matice (nebo šroub) při jednom otočení o 360°.

      Obr. 1: Základní pojmy používané u závitů

 

 

 Obr. 2: Rozdíl mezi roztečí a stoupáním

 

Obr. 3: Whithwortův závit

 

Obr. 4: Lichoběžníkový závit rovnoramenný

 

Obr. 5: Lichoběžníkový závit nerovnoramenný

 

       

Obr. 6: Jednochodý a dvouchodý závit

 

Obr. 7: Základní profil metrického závitu v osovém řezu

Normalizované označování závitů

Druh závitu se označuje písmenem:

M - metrický závit

W - Whitworthův závit

- trubkový závit

Tr - lichoběžníkový závit rovnoramenný

S - lichoběžníkový závit nerovnoramenný

Rd - oblý závit

E - Edisonův závit

P - pancéřový závit

Sk - závit pro ochranná skla svítidel

Rozměr závitu se udává číselnou hodnotou jmenovitého průměru závitu D, nebo jmenovitou světlostí trubky (u závitu trubkového). Značka mm se nepíše, je-li D v palcích, pak se připisuje značka ".

Stoupání závitů se neudává pouze u normálního metrického, Whitworthova, trubkového, Edisonova, pancéřového a závitu pro ochranná skla. U ostatních závitů je nutno označit též stoupání.

Počet chodů se neudává jen u jednoduchého závitu.

Závity bez zvláštního označení jsou vždy pravochodé.

 

Závity šroubů a matic, u nichž se kladou zvláštní požadavky na přesnost rozměrů a jejichž vzájemný vztah musí být zaručen vůlí nebo přesahem závitů, se lícují. Stanoví se mezní obrysy závitů spojovaných součástí, a tím i jejich tolerance. U lícovaného závitu se tolerují tyto jmenovité roz­měry profilu:

  • střední průměr D2,
  • jmenovitý průměr D  
  • malý průměr d,

 k nimž se vztahují mezní úchylky. Tolerance středního průměru závitu, která charakterizuje stupeň přesnosti závitu, zahrnuje v sobě kromě úchylky středního průměru D2 též úchylky stoupání  a vrcholového úhlu  tvořícího profilu. Závitová vůle nebo závitový přesah jsou určeny mezními úchylkami středního průměru závitu. Vrcholová vůle a vůle jádra jsou určeny mezními úchylkami příslušných průměrů.

Lícování závitů je stanoveno ČSN 01 4301, 7. 1972, až ČSN 01 4334, 7. 1963. Lícované závity se označují lícovacími značkami, které se připisují za údaj rozměru závitu.

 

Dílčí lekce

Zdroje

Zdroje:

FISCHER, Ulrich a kol., Základy strojnictví, Praha: Europa-Sobotáles cz., ISBN 80-86706-09-5

ŠULC, Jan a kol., Technologická a strojnická měření pro SPŠ strojnické, Praha: SNTL, 1980

 

Obrázky:

Obr. 1,2,3,4,5,6: FISCHER, Ulrich a kol., Základy strojnictví, Praha: Europa-Sobotáles cz., ISBN 80-86706-09-5

Obr. 7: ŠULC, Jan a kol., Technologická a strojnická měření pro SPŠ strojnické, Praha: SNTL, 1980        

 

Kontrolní otázka

1. Jak rozdělujeme závity podle profilu?

2. Jak se udává rozměr závitu?

3. Jaký je rozdíl mezi stoupáním a roztečí závitu?

4. Vyjmenuj základní perametzry závitu.

Logolink