Struktura

Sekání a probíjení

Sekání a probíjení

Sekání je nejstarší způsob obrábění materiálu. Sekání je ruční práce, která spotřebuje mnoho síly a času.

Probíjení je operace podobná stříhání. Pouze místo statické síly se zde uplatňuje dynamická působící síla,která vzniká většinou úderem kladiva. Průbojník materiál nejdříve nařízne řeznými ranami jako nůžky. Materiál je pak stlačován a až se poruší jeho soudržnost, praskne.

Význam sekání a probíjení

Tyto práce se většinou používají při hlubším opracování materiálu, na opravách a úpravách odlitků a hlubších strojních dílů před dokončovacími pracemi, ale také při vysekávání drážek nebo děr a otvorů u slabších materiálů.

Sekání je ruční oddělování nebo rozdělování pomocí sekáče, na který tlučeme kladivem a stále má svůj význam tam, kde se nedají jiné metody použít.

Sekání a probíjení se může provádět za studena nebo tepla.

Dělení materiálů v kovárně je jedna z nejzákladnějších operací, která probíhá převážnou měrou sekáním nebo prosekáváním, a na rozdíl od vrtání se dá v kovárně do materiálů udělat otvor libovolného tvaru. Záleží jen na tvaru nástroje – průbojníku.

Sekání je úplné oddělení materiálu, prosekáváním se myslí rozštěpení materiálu na konci, nebo uprostřed.

Obě operace lze provést za studena, ale většinou je budete dělat za tepla.

Probíjení za tepla - video

Prosekávání plechu - video

Způsoby sekání a probíjení

Sekat sekáčkem můžeme různými způsoby.

Materiál můžeme sekáním rozdělovat, oddělovat z něho třísky, nebo ho prosekávat.

Postup

Postup při sekání – při přesekávání držíme sekáč kolmo k materiálu a naopak při odsekávání materiálu držíme sekáč šikmo, tak aby sekáč klouzal po ploše ostřím. Údery kladiva směřují na hlavu sekáče. Při sekání dbáme, aby břit sekáče byl vždy ostrý a hlava sekáče nebyla příliš roztřepená. Otřepy vznikají rozpěchováním úderné plochy sekáče.

  • Sekání materiálu ve svěráku

  • Odsekávání vrstvy materiálu

  • Sekání drážek

  • Sekání na desce

  • Přesekávání

  • Probíjení

K sekání za studena používáme k tomu určené sekáče.

K sekání za tepla používáme buď útinku, sekáč, nebo obojí najednou.

Před sekáním za tepla je dobré si rozměřit materiál v klidu a za studena a důlčíkem naznačit místa, kde budeme sekat. Sekáte-li podélně, tedy při štěpení - vyplatí se naznačit i konce štěpení, a to z obou stran. Je vhodné také sekáčem za studena naznačit zásek - pomůže to při nasazení sekáče, když už je materiál ohřátý.

Sekání na útince - materiál položíme na útinku a údery kladiva shora na materiál jej nasekneme téměř v celém průřezu. Dosekáváme opatrně, úder kladiva obvykle otupí ostří útinky. Naseknutý materiál položíme přes hranu kovadliny a úderem kladiva odlomíme.

Obecně platí, že nikdy nesekáme na dráze kovadliny přímo, ale používáme podložku ze silného měkkého plechu, kterým dráhu kovadliny chráníme před poškozením. Plech se vyplatí ohnout do tvaru širokého U, podle kovadliny, aby při práci neujížděl. Některé typy kovadlin mají na rozhraní mezi dráhou a oblým nosem měkkou sekací plošku - stolek, který je “obětován” případným zásekům.

Obr. 1: Sekání

Nástroje

Při sekání dochází buď k oddělování tlustých třísek, nebo k rozdělování materiálu. Jako nástroj se používá sekáč.

Sekáč je ocelová tyč různých profilů (plocháč, kulatina, šestihran) a délek. Na jednom konci se zužuje v ostří, které může být:

  • ručně vykované kovářem

  • vylisované lisem za tepla na výrobní lince (průmyslová výroba) Ostří je pak zakalené, popuštěné a nabroušené. Na druhý konec se pak tluče vhodně těžkým kladivem či palicí.

              Obr. 2: Sekáč

Druhy sekáčů

o   Plochý - ostří sekáče je většinou stejně široké jako šířka sekáčové oceli. Sekáč může být naostřen ve svém středu, nebo může mít ostří umístěno pouze na jedné straně (pro vysekávání z plechu, abychom mohli sekat přesně po rysce).

o   Křížový - délka ostří sekáče se rovná tloušťce plocháče (pohlédneme-li shora na profil plocháče, ostří křižuje obdélník profilu v jeho polovině).

o   Žlábkový - ostří je prohnuté do různých poloměrů; užívá se hlavně v uměleckém zámečnictví.

o   Čtyřhranně špičatý - užívá se ve stavebnictví na sekání betonu, v kamenictví, sochařství.

Dělící působení sekáče je závislé na působící síle a úhlu břitu. Čím větší je úhel břitu, tím:  

·         Větší je vynaložená síla, sekáč vniká těžce do materiálu,

·         Tím více sekáč pěchuje materiál,

·         Tím menší je namáhání ostří sekáče,

·         Tím méně se láme ostří sekáče.

Průbojník – je nejjednodušší ruční děrovací nástroj a používá se k děrování plechu tlustého nejvýše asi 1,5 mm.

Výsečník – slouží k vysekávání větších otvorů do kůže nebo plastu.

Páková děrovačka – se používá k děrování plechu až do tloušťky 15 mm.

 

Zdroje

  • BOTHE, Otakar. Strojírenská technologie IV pro strojírenské učební obory. Praha: SOBOTÁLES, 1996. ISBN 80-85920-30-1.

Obrázky:

 

Test

1. Charakterizujte sekání a probíjení.

2. Jaký je význam sekání?

3. Jakými způsoby můžeme provádět sekání?

4. Jaké sekáče používáme k sekání za studena a jaké k sekání za tepla?

5. Jaký nástroj používáme k sekání?

6. Co je to sekáč?

7. Jaké známe druhy sekáčů?

8. Co je to průbojník?

9. Co je to výsečník?

10. Co je to páková děrovačka?

Obrázek

Content uc1 930 sekani6

Obr. 3: Sekání

Komentář

Všechny obrázky a videa v této lekci jsou jako ilustrace základního textu vhodné i pro žáky ZŠ.

Logolink