Struktura

Lalokoploutví

Podtřída: LALOKOPLOUTVÍ

Podtřída lalokoploutví není monofyletická, a proto by bylo vhodnější místo toho použít zvlášť podtřídy Actinistia a Rhipidistia (molekulární studie budou teprve dořešeny). U obou těchto skupin nalézáme znaky, kterými se podobají čtvernožcům. Mají na každé straně hlavy dva vnější nosní otvory. Vnitřní nozdry (choany)  vytvořeny nejsou (výjimka pokročilý Rhipidistia). Společným znakem jsou také končetiny ploutve, které mají svou bazální část opatřenou svaly. Plicní vak je nepárový, degenerovaný a je vyplněný olejovitou tkání.

Charakteristika:

  • fosilní (=vyhynulí) zástupci se vyskytovali v devonských (prvohory) sladkých vodách

  • jméno skupiny vychází z tvaru ploutví, které mají odlišnou stavbu od současných ryb a připomínají stavbu končetiny čtvernožců

  • tato končetina umožňovala zřejmě lezení po dně

  • uložení svalstva v končetině ( laloky - ploutve prsní a břišní)

Zástupci:

  • LATIMERIE PODIVNÁ = živoucí zkamenělina (= fosílie)

    • patrně se nepodílela na vzniku čtvernožců, jedná se o postranní vývojovou větev, není přímým předkem obojživelníků

    • první exemplář uloven 22. 12. 1938 při pobřeží jižní Afriky, dosud bylo uloveno okolo 200 exemplářů

    • vyskytuje se v Indickém oceánu v blízkosti Komorských ostrovů (u Madagaskaru)

    • přežívá na zemi 400 milionů let

    • žije v moři v hloubkách 100 - 250 m

    • je dravá

    • povrch těla je šedomodrý s nepravidelými bílými skvrnami

    • rodí živá mláďata

    • délka až 180 cm

Obr. 1: Latimerie podivná

Zdroje

BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj! z biologie. Vyd. 1. Brno: Didaktis, 2003, 224 s. ISBN 80-862-8567-7.

GAISLER, Jiří a Jan ZIMA. Zoologie obratlovců. Vyd. 2., přeprac. Praha: Academia, 2007, 692 s. ISBN 978-802-0014-849.   

HANČOVÁ, Hana a Marie VLKOVÁ. Biologie v kostce: [pro střední školy]. 1.vyd. Praha: Fragment, 1998, 151 s. ISBN 80-720-0111-6.  

PAPÁČEK, Miroslav. Zoologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 286 s. ISBN 80-858-2757-3.

SMRŽ, Jaroslav, Ivan HORÁČEK a Miroslav ŠVÁTORA. Biologie živočichů: pro gymnázia. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2004, 207 s. ISBN 80-7168-909-2. 

ZICHÁČEK, Vladimír. Zoologie. 1. vyd. Olomouc: FIN, 1995, 292 s. ISBN 80-855-7274-5.

Zoologie pro veterinární mediky. Zoologie.frasma [online]. 2012. vyd. [cit. 2014-08-31]. Dostupné z: http://www.zoologie.frasma.cz

Obrázky:

Obr. 1: Latimerie podivná [online]. [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: "Latimeria Chalumnae - Coelacanth - NHMW" by Alberto Fernandez Fernandez - Own work. Licensed under CC BY-SA 3.0 via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Latimeria_Chalumnae_-_Coelacanth_-_NHMW.jpg#mediaviewer/File:Latimeria_Chalumnae_-_Coelacanth_-_NHMW.jpg

 

Doplňující učivo

Živoucí fosílie (zkamenělina)

takto bývají nazýváni přežívající živočichové (např. latimerie, haterie) nebo rostliny (cykasy), kteří byli dříve příslušníky hojně rozšířených skupin dobře známých z fosílií. Obvykle mají zachovánu řadu primitivních znaků typických pro jejich vyhynulé předchůdce a do dnešní doby se příliš nezměnili.
Do současnosti se některé "živé fosílie" zachovaly jen v omezeném počtu.

Logolink