Pracovní výkon

Pracovní výkon

Pracovní výkon Q automatizovaných výrobních linek je výkon, jehož je dosaženo při skutečném provozu. Je považován za základní a přísluší mu určitý technologický, cyklový a skutečný výkon.

  • Technologický výkon – udává množství obrobků obrobených daným zařízením za jednotku času, a to při plném využití možností technologického postupu.

  • Cyklový výkon – udává maximální výkon při dosažení všech projektovaných parametrů při bezporuchovém provozu. Stanovení cyklového výkonu vychází z předpokladu, že automatizovaná linka pracuje nepřetržitě bez závad a prostojů.

  • Skutečný výkon – je dán prací v reálných podmínkách, kdy je třeba uvažovat jednak čas práce bez přerušení, jednak čas s prostoji vyvolanými výměnou nástrojů, seřizováním apod.

Časy jednotlivých přerušení se v provozu automatizovaných výrobních linek označují pojmem vněcyklové ztráty. Mohou být:

  • vázané na nástroje (výměna, seřizování atd.),

  • vázané na stroj a jeho příslušenství (poruchy mechanismů, řízení apod.),

  • technicko-organizační (např. čas čekání na příchod seřizovače),

  • způsobené zmetkovitostí (tzv. technologická spolehlivost),

  • vázané na změnu výrobního programu.

I když jsou u všech strojů, z nichž se výrobní linka skládá, stejné vlastní ztráty, může být přesto jejich výkon rozdílný s ohledem na různou strukturu linky. Jednotlivé stroje nemají prostoje pouze v důsledku svých vlastních ztrát, ale také prostoje způsobené neplněním funkce sousedních strojů – dochází k tzv. doplňkovým ztrátám, jejichž velikost je závislá na struktuře linky.

Vlastní vněcyklové ztráty tvoří:

  • Předpokládané vlastní ztráty – např. rozběh linky na počátku práce před dosažením pracovní teploty, přejímka směny, plánovaná údržba a výměna nástrojů, kontrola uzlů stroje apod.

  • Náhodné vlastní ztráty – poruchy nástrojů (vylomení ostří), mechanismů některého stroje v lince, výroba zmetků apod.

Ztráty náhodného charakteru lze snížit rozdělením linky na jednotlivé úseky, mezi kterými jsou zásobníky obrobků, takže při náhodné poruše není vyřazena z provozu celá linka, ale pouze ta část, ve které se porucha vyskytla a v níž jsou vzájemně funkčně vázány jednotlivé stroje. Takto lze dosáhnout zkrácení prostojů, zvýšení výkonu a využitelnosti linky.

Je vyjádřen počtem obrobků n současně obrobených v jednom cyklu na daném stroji za časovou jednotku, tedy:

Q=\frac{n}{t_{c}}         (kusů za min)

Kde:

n – počet obrobků obrobených v čase t

tc - celkový čas průběhu jednoho cyklu (min)

 

Je zřejmé, že výkon stroje se zvyšuje zkracováním celkového času obrábění.

Celkový čas t je závislý na operačním čase t, na podílu opakujících se úkonů na jeden obrobek v čase mimo pracovní cyklus t na jeden obrobek.

 

Výkon daného stroje ovlivňují tyto tři základní oblasti pracovního cyklu:

  • automatický pracovní cyklus stroje, sled funkcí na stroji,

  • upínání obrobků a manipulace s nimi,

  • manipulace s nástroji a měření rozměrů obrobku, příp. polohy břitu nástroje.

Pro uživatele je podstatný celkový výkon stavebnicového obráběcího jednoúčelového stroje určený:

  • požadovaným počtem obrobků zhotovených na uvažovaném stroji za určitý časový úsek,

  • směnností stroje.

Odtud se celkový výkon stanoví jako časová kapacita pro výrobu jednoho kusu obrobku na uvažovaném stroji:

tpc\frac{}{}(60 * Sp * H * Dd * τ) / Nr

kde:

tpc - je maximální celkový čas na výrobu jednoho obrobku

Sp - počet pracovních směn za 1 den

H - počet pracovních hodin za směnu

Dd - počet pracovních dnů v roce

τ - součinitel využití stroje (volí se 0,7 až 0,85)

Nr - požadovaná roční produkce v kusech.

 

Zdroje
  • ŘASA, Jaroslav, Přemysl POKORNÝ a Vladimír GABRIEL. Strojírenská technologie 3 – 2. díl. 2. vyd. Praha: Scientia, 2005, 221 s. ISBN 80-718-3336-3
Kontrolní otázka

Tyto otázky jsou vhodné i pro žáky ZŠ

  1. Co víte o pracovním výkonu?
  2. Co je skutečný výkon?
  3. Co víte o vněcyklových ztrátách?

Otázky pro žáky SŠ

  1. Co je to pracovní výkon?
  2. Co je to skutečný výkon?
  3. Jaký význam mají vněcyklové ztráty?