Struktura

Tisk z plochy

Metoda tisku z plochy

 

Metodu tisku z plochy charakterizuje rovinná tisková forma, na které jsou tisknoucí i netisknoucí prvky umístěny v jedné výškové úrovni. Princip tisku spočívá v rozdílných fyzikálně-chemických vlastnostech povrchů tiskové formy. Tisknoucí místa jsou hydrofobní – odpuzují vodu. Naopak povrch netisknoucích míst má hydrofilní vlastnosti, což znamená, že vodu přijímají. Nakonec už jen zbývá použít dvě vzájemně nemisitelné kapaliny vodu a tiskovou barvu. Proces tisku začíná navlhčením tiskové formy. Vlhčicí roztok ulpí pouze na hydrofilních, netisknoucích místech. Poté barevníkové válce nanesou na formu vrstvu barvy. Ta je přijata pouze vodou nesmáčenými (tiskonoucími) prvky. Princip tisku tak lze stručně popsat jako vzájemné odpuzování vody a mastné barvy. Přenos barvy z tiskové formy na potiskovaný materiál pak zprostředkovává mechanický tlak, jehož způsob vyvození závisí na konkrétní tiskové technice. V případě archového ofsetu (nejrozšířenější tisková technika) vyvíjí potřebný tlak zpravidla tříválcová tisková soustava.

 

Tisková technika ofset

Název tiskové techniky ofset je odvozen z postupu, při kterém dochází k přenosu barvy na papír (offset = dosl. vyrovnat, kompenzovat). Přenos barvy zprostředkovává vložený přenosový, často také označovaný jako ofsetový válec, jehož povrch obepíná pryžový potah. Barva se tedy nejprve přenese z formy na ofsetový válec a teprve až z něj  na potiskovaný papír. Použití přenosového válce s pružným potahem prodlužuje životnost na otěr citlivé tiskové formy. Další výhodou je skutečnost, že přenosný válec zabraňuje přílišnému vstupu vlhčícího roztoku do struktury papíru. Gumový potah přenosného válce také umožňuje reprodukci jemných detailů kresby na strukturované povrchy papírů a dovoluje díky dvojitému štěpení nanášet velmi tenké vrstvy barvy 0,7–1,2 µm.

 

Tisková forma v ofsetu

Tisková forma má v ofsetu podobu ohebného hliníkového plátu (ohebnost umožňuje upnutí na formový válec). Povrch hliníkového plátu je z výroby opatřen světlocitlivou vrstvou (0,8–2,5 µm), na kterou se kopíruje tiskový obraz. K tomuto účelu slouží tzv. kopírovací automaty (s celoplošným osvitem přes filmovou předlohu) nebo CTP zařízení (s osvitem pomocí laserového paprsku). V průběhu kopírování dochází ve světlocitlivých vrstvách k fotochemickým reakcím. U pozitivně pracujících forem (nejčastěji používané) nastávají na místech světlem zasažených  fyzikální změny – změna struktury a rozpustnosti vrstvy v rozpouštědle (vývojce). Následuje proces vyvolání, odstranění světlem narušených míst vývojkou. Na povrchu tiskové formy pak zůstávají pouze tisknoucí prvky v podobě původní světlocitlivé vrstvy, která má hydrofobní vlastnosti. Tam kde byla světlocitlivá vrstva odplavena, zůstal obnažený hliníkový povrch. Ten naopak vykazuje vysokou míru hydrofility a tvoří netisknoucí místa.

 

Hlavní přednosti ofsetu

  • vysoká flexibilita – použití pro nejrozmanitější druhy tiskovin
  • vysoká kvalita tisku
  • standardizovaný technologický proces
  • možnost tisku na nejrůznější druhy papíru a kartonu
  • relativně nízká cena u středních a vyšších nákladů

 

Mezi nevýhody klasického ofsetu patří nutnost vlhčení, které způsobuje určitou nestabilitu tisku (změna barevného podání). Voda také negativně působí na potiskovaný papír. Vnikáním do struktury papíru vede k jeho rozměrové nestabilitě. 

 

Bezvodý ofset

S rozvojem plastických hmot v šedesátých letech minulého století byly učiněny první pokusy upravit ofsetovou technologii tak, aby nebylo třeba používat vlhčení. Vlhčící roztok má pochopitelně nepříznivý vliv na potiskovaný papír, který vlhne a může se deformovat a ztrácet rozměrovou stabilitu. Dalším negativem je snížení ostrosti tiskového bodu. V Japonsku a v USA byly proto učiněny první pokusy nahradit hydrofilní povrch tiskové formy silikonovým, který by stejně tak odpuzoval tiskovou barvu. Silikon tak u bezvodého ofsetu tvoří místa netisknoucí, místa tisknoucí tvoří polymerová vrstva, která je pod vrstvou silikonovou. Na tiskových místech se silikon odstraní a obnaží se tak barvonosná polymerní vrstva. Nezbytným předpokladem správné funkce odpuzování barvy z netisknoucích míst je řízená teplota (termoregulace), protože tento jev funguje pouze při poměrně přesném rozmezí teplot. Z tohoto důvodu jsou tiskové stroje pro bezvodý ofset vybavené temperovacím zařízením v barevníku a v tiskové soustavě, které má za úkol udržovat barvu v tiskovém procesu  při neměnné teplotě.

 

Zdroje

  • KAPLANOVÁ, Marie a kol. Moderní polygrafie. Praha: Svaz polygrafických podnikatelů, 2010, 391 s. ISBN 978-80-254-4230-2
  • PANÁK, Ján, ČEPPAN Michal,  DVONKA, Vladimir, KARPINSKÝ, Ĺudovít,  KORDOŠ, Pavel,  MIKULA, Milan a  JAKUCEWICZ, Stefan. Polygrafické minimum. 2. doplněné vydání. Bratislava: TypoSet, 2000, 264 s. ISBN 80-967811-3-8.
  • ŠALDA, Jaroslav, SVOBODA, Ladislav. Přehled polygrafie. Praha: SPN, 1981, 464 s. ISBN 83-30-32/2
Obrázky
  • Archiv autora

Obrázek

Content ofset neprimatt

Obr. 1: Ofset - nepřímá technika tisku, tisková forma je stranově správně na rozdíl od tiskových technik nepřímých

Obrázek

Content jednotka ofset

Obr. 2: Tisková jednotka v archovém ofsetovém tisku

Obrázek

Content tiskova jednotka

Obr. 3: Tisková jednotka ofsetového stroje. Na vrchním válci je upnuta tisková forma (formový válec). Pod ním se nachází ofsetový, nebo také přenosový vále, jehož povrch je opatřen gumovým potahem.

Obrázek

Content kba2

Obr. 4: Ofsetový archový stroj KBA Performa 66.

Obrázek

Content tf

Obr. 5: Tisková forma v ofsetu

Kontrolní otázka

1. Popiš princip ofsetového tisku s vlhčením.

2. Vyjmenuj hlavní přednosti ofsetového tisku.

3. Popiš princip bezvodého ofsetu. 

 

Logolink