Struktura

Přijímavost barvové vrstvy

Přijímavost barvové vrstvy (Trapping)

 


Obr. 1: Ruční spektrofotometr Exact, nastavení přístroje pro měření trappingu

 

U vícebarevného tisku vzniká barevný vjem na principu subtraktivního mísení barev, tedy vzájemným přetiskem procesních barev CMYK. Proto je velmi důležité, aby natištěná barva byla schopna na sebe přijímat barvy další. Parametr přijímavost barvové vrstvy udává schopnost barvy na sebe přijmout další vrstvu barvy při tisku „do mokré“. Vyjadřuje v procentech, kolik barvy ulpělo na povrchu předchozí barvy ve srovnání s tím, kolik by jí ulpělo na nepotištěném papíře. Barva, nanášená jako první v pořadí, se ukotví ve struktuře papíru. Při tisku na vícebarvovém stroji následuje během několika zlomků sekundy přetisk první, ještě nezaschlé barvy, dalšími. Přijímavost takového barvového podkladu bude zákonitě nižší, než by tomu bylo u nepotištěného papíru, kde je přijímavost 100 %. Správná přijímavost při tisku „do mokré“ je nutná k dosažení stejnoměrného pokrytí potiskované plochy a zejména k dosažení očekávaných barevných tónů. Nízká přijímavost způsobuje posuny barevných tónů, a to zejména u tónů šedých, fialových, olivových, hnědých a pleťových.

 

 

Měření přijímavosti barvové vrstvy

Pro měření přijímavosti barvové vrstvy zvolíme v denzitometru, případně spektrofotometru, funkci Trapping. Postupně měříme optickou hustotu:

  1. nepotištěného papíru,
  2. první natištěné barvy (100 % kontrolní pole),
  3. druhé natištěné barvy (100 % kontrolní pole),
  4. pole jejich vzájemného přetisku (100 % + 100 %)

 

Výslednou hodnotu vypočítá přístroj na základě Preucilovy rovnice a vyjádří ji v procentech. Typické hodnoty trappingu pro lesklý natíraný papír (archový ofsetový tisk) udává tabulka níže.

 

D1 = optická hustota měřená na kontrolním poli barvy vytisknuté jako první (na nepotisknutý papír)

D2 = optická hustota barvy vytisknuté jako druhá v pořadí (na předchozí barvu)

D1+2 = optická hustota soutisku dvou barev

 

 

 

 

Hlavní faktory ovlivňující přijímavost barvové vrstvy

  • fyzikální vlastnosti tiskových barev (lepivost, viskozita)

  • druh potiskovaného materiálu

  • tloušťka nanesené vrstvy barvy

  • pořadí barev při tisku

  • druh tisku (mokrá do mokré, mokrá do suché)

 

Pořadí barev při tisku

Řazení procesních barev při tisku zásadně ovlivňuje celkový výsledek barevného podání reprodukovaného obrázku. Například pořadí C–M přinese azurovější odstín a naopak pořadí M–C purpurovější odstín. To je dáno transparencí barev, které se po překrytí chovají podobně jako barevné filtry. Problémem se navíc stává žlutá procesní barva. Aby bylo dosaženo optimálního vybarvení (optické hustoty), je zpravidla potřeba nanášet silnější vrstvu žluté barvy. Silná barvová vrstva však vykazuje nižší lepivost a schopnost přijímat na sebe další barvu. Proto se žlutá škálová barva tiskne zpravidla jako poslední. Jiným kritériem může být snadnější seřízení soutisku barev světlé a tmavé. Svou roli hraje také reprodukovatelnost jednotlivých barev. Červené a modré odstíny lze lépe reprodukovat při řazení C–M–Y–K než Y–M–C–K, naopak u barvy zelené není příliš velký rozdíl při řazení Y–C nebo C–Y. V současnosti se ustálilo pořadí barev při tisku od nejtmavšího odstínu po nejsvětlejší (K–C–M–Y), což zohledňují i výrobci tiskových barev tím, že upravují jejich lepivost podle výše zmíněného pořadí při tisku. Platí vztah, že lepivost barvy klesá s rostoucí tloušťkou barvové vrstvy – nejtmavší odstíny se nanáší v nejtenčí vrstvě, nejsvětlejší odstíny naopak ve vrstvě silnější.

 

Obr. 2: Vliv pořadí barev při tisku na výsledný odstín přetisku

 

 

Shrnutí

Přijímavost barvové vrstvy neboli trapping vyjadřuje schopnost natištěné barvy přijmout na sebe barvu další. S ohledem na subtraktivní mísení barev při tisku je důležité, aby hodnoty trappingu korespondovaly s obecným doporučením, neboť v případě špatné přijímavosti barev bude docházet ke změnám barevných odstínů přetiskových (sekundárních a terciárních) barev.

 

 

Zdroje

  • KAPLANOVÁ, Marie. a kol. Moderní polygrafie. Praha: Svaz polygrafických podnikatelů, 2010, 391 s. ISBN 978-80-254-4230-2
  • PANÁK, Ján, Michal ČEPPAN, Vladimír DVONKA, Ĺudovít KARPINSKÝ, Pavel KORDOŠ, Milan MIKULA a Stefan JAKUCEWICZ. Polygrafické minimum. 2. doplněné vydání. Bratislava: TypoSet, 2000, 264 s. ISBN 80-967811-3-8.
Obrázky
  • Archiv autora

Video

This div will be replaced by the JW Player.

Postup měření trappingu

Obrázek

Content subraktivnimiseni

Obr. 3: Subtraktivní mísení barev při tisku

Kontrolní otázka

  1. Proč je důležité sledovat míru trappingu?

  2. Proč nelze tisknout procesní barvy v libovolném pořadí?

Logolink