Struktura

Stavba a rozdělení virů

Stavba virů

Jednotlivá částice viru schopná infikovat buňku se nazývá VIRION. Viriony jsou tělíska různého tvaru. Každý je složen z nukleové kyseliny a bílkovinného obalu – KAPSIDY. Složitější obalené viry mají i další obaly, tvořené bíkovinami a fosfolipidy. Komplex nukleové kyseliny a kapsidy se nazývá NUKLEOKAPSID.

Nukleová kyselina nese genetickou informaci viru. Je tvořena obvykle jednou molekulou nukleové kyseliny (DNA nebo RNA). Některé viry mají genom tvořený více molekulami nukleové kyseliny, např. virus chřipky má 8 segmentů RNA.

KAPSIDA chrání nukleovou kyselinu a zprostředkuje vazbu na hostitelskou buňku. Struktura je často geometricky pravidelná. Kapsida je složena z bílkovinných podjednotek KAPSOMER.

Virové bílkoviny jsou vždy specifické a mají schopnost aktivovat imunitní systém hostitele, aby začal tvořit protilátky.

Tvar virionu může být kulovitý, tyčinkovitý nebo vláknitý, mohou z nich vyčnívat hroty nebo výběžky. Bakteriofág (virus bakterií) má komplexní - složenou strukturu virionu, virus tabákové mozaiky je neobalený virus, retrovirus je obalený virus.

obrazek

Obr. 1: Typy virů: bakteriofág, neobalený virus, obalený virus

Velikost virů se obvykle pohybuje od 20 do 150 nm, vláknité viry často dosahují délky 700 a více nm, virus pravých neštovic má tvar bochníku o velikosti cca 300 nm a jsou na hranici rozlišitelnosti světelného mikroskopu. Některé nově objevené viry dosahují velikosti až 1500 nm, což odpovídá velikosti menší prokaryotické buňky.

File:Icosahedral Adenoviruses.jpg

Obr. 2: Kapsida u adenovirů a snímky adenoviru z elektronového mikroskopu

Dělení virů

Viry můžeme rozlišovat podle více hledisek. Jednou z možností je povaha hostitele. Podle tohoto kritéria existují viry bakterií (bakteriofágy), viry sinic, prvoků, hub, rostlin, hmyzu, obratlovců.

Další systémy klasifikace dělí viry podle typu a povahy nukleové kyseliny:

  • RNA viry (většina rostlinných virů)

  • DNA viry (mnohé živočišné viry)

Zvláštním typem virů jsou RETROVIRY (obalené RNA viry s jednovláknovou nukleovou kyselinou, které jsou schopné pomocí reverzní transkriptázy přepsat svou genetickou informaci do DNA, kterou následně mohou včlenit do genomu hostitelské buňky, např. virus HIV).

Podvirové infekční jednotky

Podvirové (subvirové) infekční jednotky jsou ještě jednodušší než viry. Jsou původci závažných onemocnění rostlin a živočichů. Mezi podvirové infekční jednotky patří viroidy a priony.

Viroidy jsou tvořeny pouze jednořetězcovou molekulou RNA bez bílkovinového obalu. Napadají pouze rostlinné buňky a způsobují onemocnění rostlin.

Priony jsou bílkoviny vyskytující se ve dvou formách: jako organismu vlastní bílkovina PrPc vyskytující se na povrchu buněk v nervové tkáni a jako infekční bílkovina PrPSc, která vytváří shluky. Potká-li se PrPSc s molekulou neinfekční bílkoviny PrPc, změní ji na infekční PrPSc. Nervová tkáň se změní na houbovitou nefunkční hmotu. Priony vyvolávají onemocnění zvířat i lidí.

Studiem virů se zabývá virologie.

Využití virů spočívá mimo lékařské vědy i  v genetice a molekulární biologii. Nebezpečím je zneužití virů jako biologických zbraní.

Zdroje

  • BENEŠOVÁ, Marika. Odmaturuj! z biologie. 2., přeprac. vyd. Brno: Didaktis, c2013, 256 s. Odmaturuj!. ISBN 978-80-7358-231-9.
  • KLABAN, Vladimír. Ekologie mikroorganismů. 1,. Praha: Galén, 2011. ISBN 978-80-7262-770-7.
  • SCHINDLER, Jiří. Mikrobiologie: pro studenty zdravotnických oborů. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: Grada, 2014, 215 s., xxiv s. obr. příl. Sestra (Grada). ISBN 978-802-4747-712.
  • ZICHÁČEK, Vladimír. Biologie. 11. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2014. ISBN 978-80-7182-338-4 (váz.).
  • http://www.wikiskripta.eu/index.php/Viry

Obrázky:

Odkaz

Více o nově objevených gigantických virech:

http://www.osel.cz/index.php?clanek=4809

Odkaz

O možnostech genové terapie si přečti:

http://www.osel.cz/index.php?clanek=6559

Logolink