Struktura

Vyhrubování, vystružování, zahlubování

Vyhrubování, vystružování, zahlubování

Vyhrubování, vystružování a zahlubování jsou dokončovací operace, kterými zpřesňujeme tvar vyvrtané díry, zlepšujeme přesnost i kvalitu povrchu a upravujeme konce otvorů.

Vyhrubování

Vyhrubování slouží:

  • K zajištění rovnoměrného přídavku pro dokončovací práce, zejména pro vystružování.

  • Ke zlepšení geometrického tvaru otvoru.

  • Ke zlepšení kvality povrchu otvoru.

Jako nástroj se používá výhrubník – několikabřitý nástroj (zpravidla tří až čtyřbřitý).

obrazek

Obr. 1: Výhrubníky

Geometrie břitu výhrubníku

obrazek

Obr. 2: Geometrie břitu výhrubníku

Řezné hrany jsou na řezném kuželu s vrcholovým úhlem 30°. Podbroušené zuby na válcové části již neřežou, ale pouze vedou výhrubník v otvoru.

Je-li vyhrubování konečnou operací, potom platí Ø výhrubníku = Ø otvoru.

Jestliže je vyhrubování pouze přípravnou operací před vystružením, bývá průměr výhrubníku o 0,2 – 0,4 mm menší než konečný rozměr otvoru.

obrazek

Obr. 3: Postup výroby přesné díry

Vystružování

Je to dokončování vyvrtaných děr (případně vyhrubovaných děr) malou tloušťkou třísky pro výrobu lícovaných děr s vysoku jakostí povrchu. Rozlišujeme válcové a profilové (kuželové) vystružování.

Přídavek na vystružování (tloušťka třísky) se pohybuje:

  • U strojního vystružování – 0,2 až 0,4 mm.

  • U ručního vystružování – 0,05 až 0,1 mm.

Výstružníky jsou mnohobřité nástroje. Na rozdíl od výhrubníků a záhlubníků mají výstružníky více řezných hran. Výstružníky se vyrábějí zpravidla  se sudým počtem zubů, aby bylo možné snadno změřit jejich průměr. Zuby mají nestejnoměrnou rozteč, čímž se zabrańuje chvění, vzniku rýh a úchylkám kruhovitosti otvoru. Zuby výstružníků mohou být přímé nebo ve šroubovici. Jejich použití se řídí druhem obráběného materiálu. Výstružníky s přímými zuby se používají k obrábění ocelí běžných jakostí a litin. Výstružníky se zuby ve šroubovici se používají pro houževnatější materiály a k obrábění děr s drážkami, aby byl výstružník v každé poloze dobře veden.

Geometrie břitu výstružníku

obrazek

Obr. 4: Geometrie břitu výstružníku

obrazek

Obr. 5: Řezný kužel výstružníku

Druhy výstružníků

  1. Ruční – mají pro lepší vedení dlouhý řezný kužel a delší vodící část. Na konci stopky je čtyřhran pro uchycení do vratidla, kterým se výstružník otáčí.

obrazek

Obr. 6: Ruční výstružník

  1. Strojní – jsou v řezném kuželu i vodící části kratší, protože vedení přebírá vřeteno stroje. Se strojními výstružníky lze vystružovat i neprůchozí díry. Pro vystružování větších nebo hlubokých děr se používají výstružníky nástrčné, které se nasazují na různě dlouhé unášecí trny s kuželovou stopkou.

obrazek

Obr. 7 Strojní výstružník

obrazek

Obr. 8: Nástrčný výstružník s Morse kuželem

  1. Rozpínací – mají rozříznuté tělo s kuželovou dutinou, do které se zatlačuje kulička, jež může tělo výstružníku v určitém rozmezí rozpínat.

  2. Stavitelné – pro ruční nebo strojní vystružování je lze ve větším rozsahu nastavovat (zpravidla o 1 – 2 mm). Tyto výstružníky mají na těle vybroušeny kuželovité drážky, ve kterých se mohou nože pohybovat pomocí dvou stavitelných matic. Uvolněním jedné matice a přitažením druhé lze noži pohybovat v drážkách a měnit tak průměr výstružníku. Břity se nastavují podle kalibrovaných kroužků, které mají rozměr žádané díry. 

obrazek

Obr. 9: Stavitelný výstružník

  1. Kuželové - řežou po celé délce břitů. Používají se ke kuželovému profilovému vystružování válcových děr, do kterých se ukládají např. kolíky.

Pravidla pro vystružování

  • Výstružník se při ručním vystružování upíná za čtyřhran do dvouramenného vratidla.

  • Vratidla s pevnými nebo stavitelnými čtyřhrannými otvory musí dosedat na čtyřhran výstružníku těsně, aby se zamezilo trhavým pohybům při vystružování.

  • Výstružník se musí zavádět do otvoru opatrně za stálého pootáčení, aby pomalu zabral třísku – osová síla nesmí být příliš velká.

  • Výstružníky se nikdy nepootáčí zpět, protože by se mohly poškodit hřbety zubů.

  • Kolmost zavádění se kontroluje nejčastěji úhelníkem.

Zahlubování

Zahlubování je třískové obrábění rotujícím nástrojem pohybujícím se v ose předvrtané díry, kterým se upravuje díra, její ústí nebo čelo. Rozlišujeme:

  • Zarovnávání - např. zarovnání dosedací plochy pro matici nebo šestihrannou hlavu šroubu.
  • Válcové zahlubování - např zahloubení dosedací plochy pro válcovou hlavu šroubu.
  • Tvarové zahlubování - např. zahloubení kuželové dosedací plochy pro zapuštěnou hlavu šroubu.

Jako nástroj se používá záhlubník, který má dvě a více ostří. Záhlubníky se vyrábějí buď s vodícím čepem, který usnadní navedení záhlubníku do osy díry, nebo bez vodícího čepu. Při zahlubování by měla být řezná rychlost  stejná nebo menší než při vrtání. Posuv může být poloviční.

Záhlubníky se rozlišují:

  1. Podle tvaru na:

  • válcové,

obrazek

Obr. 10: Válcový záhlubník

  • kuželové  - vrcholové úhly jsou normované, např. 60° pro odtranění otřepů, 75° pro hlavy nýtů, 90° pro šrouby se zápustnou hlavou a 120° pro nýty do plechu.

obrazek

Obr. 11: Kuželové záhlubníky

  1. Podle stopky na:

  • s kuželovou stopkou,
  • s válcovou stopkou,
  • nástrčné.

K opracování odvrácených čelních ploch se používá způsob zpětného zahlubování. V klidové poloze je nástroj zasunut do otvoru. Poté se vyklopí řezná část nástroje do činné polohy. Po provedení  potřebného zahloubení se řezná část zaklopí zpátky a nástroj lze vytáhnou z otvoru.

obrazek

Obr. 12: Zpětný záhlubník

Zdroje

  • BARTOŠ, Libor. Technologie: Ruční zpracování kovů. Lipová-lázně, 2007. Dostupné z: http://oulipova.cz/vyuka/strojari/Rucni_zpracovani_kovu.pdf
  • DILLINGER, Josef. A KOL. Moderní strojírenství pro školu a praxi. Praha: Europa - Sobotáles cz., 2007. ISBN 978-80-86706-19-1
  • FIALOVÁ, Dana a Vladislav GRADEK. Zámečnické práce a údržba 1. díl. Praha: Parta, 2006. ISBN 80-7320-086-4.
  • FISCHER, Ulrich. A KOL. Základy strojnictví. Praha: Europa - Sobotáles cz., 2004. ISBN 80-86706-09-5
  • ŠVAGR, Jiří a Jan VOJTÍK. Technologie ručního zpracování kovů: Pro 1. ročník SOU. Praha: SNTL, 1988.
Logolink