Struktura

Osazování oceli

Osazování oceli

Osazování je náhlý přechod většího průřezu oceli v průřez menší. Přechod profilu materiálu se může uskutečnit z jedné strany - osazování jednostranné, ze dvou stran - osazování dvoustranné, nebo ze všech stran. K osazování se používá oblík a to přímý i jednostranný, oblá podložka zasunutá do otvoru v kovadlině, přímá podložka, tzv. babka, úzký sedlík a na vyrovnání sedlík široký. Pro válcové oceli dále zápustka a svršek pro různé průměry válcové ocele. K dorovnání přechodu po osazení se používají hřebovny s různými otvory.

U osazování oceli známe tři způsoby jak ocel zpracovat:

  • osazování jednostranné

  • osazování oboustranné

  • osazování za všech stran

1.Osazování jednostranné

Provádí se nejčastěji ručním kladivem, protože není třeba vést údery zcela přesně. Materiál se položí kolmo k podélné ose kovadliny tak, aby místo ve kterém se má osadit, bylo nad zadní hranou kovadliny. Kladivem potom udeříme tak, že polovina plosky kladiva dopadá ještě na kovadlinu, kdežto druhá již mimo ní. Podobně lze jednostranně osazovat na přední hraně kovadliny, v jejím otvoru, nebo pomocí osazovací babky.
Při osazování pomocí oblíku, nebo úzkého sedlíku leží materiál na kovadlině a na místo určené k osazení se postaví oblík, nebo sedlík, na který pomocník udeří. Z té strany je materiál potom osazen. Pokud bude osazená část delší, osadí se tímto způsobem jenom přechodové místo osazení a další jeho část se překove. Nerovnosti vzniklé od úderů kladiv se vyhladí širokým sedlíkem.

obrazek

Obr. 1: Jednostranné osazování s ostrým přechodem (A – klínovité prodloužení, B – naseknutí sekáčem, C – prodloužení, D – osazení a hlazení)

2. Osazování oboustranné

Při tomto osazování se osa původního i osazeného materiálu nemění, zůstává stále uprostřed. Osazování ručním kladivem vyžaduje, aby postranní hrana kladiva při dopadu přesně lícovala se zadní hranou kovadliny. Používá se tam, kde je rozměr osazené části jen o málo menší než rozměr části původní. Osazování oblíkem a oblou podložkou je velmi časté, protože přechodová část má zaoblené hrany, což má vliv na pevnost. I zde se provede pouze osazení přechodem, ostatní část se ručně překove. Osazování sedlíkem na zadní hraně kovadliny nebo na osazovací babce zajistí čistý přechod jednoho průřezu na druhý. Po několika úderech na sedlík se materiál otočí o 180˚, aby osazená část byla souosá s původní. Údery na sedlík shora mají totiž větší účinek než “odpověď” kovadliny zespodu.

obrazek

Obr. 2: Dvoustranné osazování s ostrým přechodem (a – klínovité prodloužení, b – oboustranné zaseknutí, c – osazení na hraně kovadliny)

3. Osazování ze všech stran

Při něm se materiál oboustranně osadí dosud popsaným způsobem, načež se otočí o 900 a provede se totéž. Osazují se tak čtyřhranné nebo válcové tyče. Má-li mít osazený přechod ostré hrany, vsazuje se materiál svou osazenou částí do hřebovny patřičného průřezu i velikosti. Několika údery shora, ve směru podélné osy, vznikne přechod přesný. Má-li mít osazená část krátký kruhový průřez, osazuje se přímo v dolní zápustce s použitím svršku zápustky. Protože osazování vyžaduje od kováře určitou dovednost, nahrazuje se v některých případech elektrickým svařováním. Má-li se osadit plochá ocel ve válcovou, stačí přivařit žádaný průřez válcové oceli k oceli ploché. Přeložení však musí být nejméně v délce tří průměrů. Je-li osazená část krátká, hrozí při dalším přibírání nebezpečí, že vznikne přeložka tzn., že vyrobíme zmetek. Přeložku si vysvětlíme tím, že při působení na materiál se poněkud více přetvářejí povrchové částice materiálu. Znamená to, předem si přesně určit, kolik materiálu máme osadit. Přitom platí, že materiál při překovávání neztrácí objem, takže objem výchozího materiálu je stejný, jako objem vytvořeného průřezu. Jediná ztráta je ztráta propalem. Překovaný materiál je však hutnější a pevnější, zvláště uprostřed délky tyčky. Tam se doporučuje použít jednostranný oblík, nebo po vyznačení přechodu vzniklé hrany odseknout. Přesným propočtem a měřením vyrobíme nejméně zmetků.

Zdroje

  • ČERMÁK, Miloslav a Ilustr. Otakar PROCHÁZKA. Technologie kovářských prací: Pro 1. roč. učeb. oboru kovář. 1. vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání ministerstva zemědělství ČR, 1994, 110 s. ISBN 80-710-5077-6.

Obrázky

  • Obr. 1 - 2: Ilustrace Otakara Procházky

Video

This div will be replaced by the JW Player.

Ukázka osazování oceli

Logolink