Struktura

Pěchování oceli

Pěchování oceli

Nářadí potřebné k pěchování oceli

Kladiva

  • Jednoruční kladiva:

    • hmotnost – 0,75 kg až 2kg

    • násada – 350 až 400 mm

    • popis – ploska kladiva je mírně vypouklá, ploska i nos kladiva jsou

    • zakaleny a popuštěny

  • Dvouruční přitloukací kladiva:

    • hmotnost – 3 kg až 10 kg

    • násada – 600 až 900 mm

    • popis – stejný jako u jednoručních kladiv

  • Dvouruční přitloukací kladiva příčné či křížové:

    • hmotnost – 3 kg až 10 kg

    • násada – 600 až 900 mm

    • má nos rovnoběžný s násadou

  • Přitloukací kladivo – perlík:

     

    • hmotnost – 4 kg až 5 kg

    • násada – 600 až 900 mm

    • perlík má plosku na obou stranách, obě strany jsou kaleny a popuštěny

Oko kladiv je oválné, otvor se ve směru od středu rozšiřuje, kladivo musí být na násadě pevně usazeno a zajištěno ocelovým klínkem proti vypadnutí. Klínek má zpětný sek, sahá jen do dvou třetin tloušťky oka kladiva.

Uvolní-li se kladivo v násadě, nesmí se „opravit“ namočením do vody – musí se znovu upevnit větším klínkem nebo se dá nová násada.

Násada musí být z tvrdého a houževnatého dřeva a vlákna musí mít podélný směr.

Kladivo je na povrchu hrubě kované, jen ploska a nos jsou broušeny a jemně hlazeny.

Ploska je vypouklá a má rohy sraženy a zaobleny, aby při kování nevznikly na povrchu výkovku ostré záseky.

Kovářské kleště

Aby kovář nemusel přidržovat kleště vlastní silou, natahuje na ně svěrací kroužek.

Čelisti mají tvar přizpůsobený co nejlépe výkovku tak, aby výkovek byl pevně za všechny strany sevřen.

Hlavní druhy kleští:

  • Výhňové kleště s rovnými čelistmi

  • Kleště s čelistmi pro kulatiny nebo pro ploché průřezy – označené též jako kleště s dutými čelistmi

  • Kleště duté s příčnými zuby – nazývají se vlčí tlama, kleště pro zakládání do ohně, kleště se zahnutými čelistmi apod.

Kleště jsou v každém případě kované z měkké oceli, aby byly téměř nekalitelné, proto nejvyšší obsah uhlíku nesmí překročit 0,3%.

Kleštiny se dělají v délkách od 300 do 600 mm.

Pěchování oceli:

  • Pěchováním se ocel zkracuje a souběžně rozšiřuje.

  • Pěchuje se silnými údery.

  • Pěchujeme ocel ve směru osy tyče, nikdy šikmo.

  • Při práci natáčíme pěchovaným kusem.

  • Ocel nahříváme jen v místech, kde chceme pěchovat.

Pěchuje se:

  • Na kovadlině – kladivem

  • V zápustkách – hřebovnicí

  • V kovářském svěráku těžké kusy – vlastní vahou

Pěchování – je stlačování kovaného tělesa buď:

  • Z celé výšky

  • Jen na část z celé výšky na jednom konci tyče

  • Uprostřed

 

obrazek

Obr. 1: Pěchování kulatiny

Pěchuje-li se těleso v celé výšce, nesmí být výška větší než dvaapůlnásobná tloušťka nebo průměr.

Pěchování konce tělesa:

  • Ohřívá se jen příslušná část na kovací teplotu cca 880 až 1050 °C

  • Žlutočervené zabarvení oceli

  • Pásmo namočíme na kratší dobu do studené vody – část, která nemá být pěchovaná

  • Ohřátý kus opřeme o kovadlinu a údery kladiva na studený konec pěchujeme

Pěchování dlouhých tyčí:

  • Má-li se pěchovat celá tyč, uchopí se na studeném konci do rukou a ohřátým koncem se udeří o desku

  • Stejnou práci lze udělat údery kladiva na ohřátou část tyče položenou vodorovně na dráhu kovadliny

obrazek

Obr. 2: Pěchování z boku na dráze kovadliny

Ostře osazené pěchování:

  • Hlavy šroubu, nýty atd.

  • Ostře osazené hlavy se pěchují v otvoru zápustkového kovadla

  • Tyč se nejdříve napěchuje na konci a zasadí se do otvoru v zápustkovém kovadle, dalšími údery na pěchovanou hlavu se dosáhne ostrého přechodu dříku do hlavy

Hřebovnice

  • Postup je podobný jako u postupu zápustkového kovadla

  • Při pěchování je nutno dbát na to, aby údery byly vedeny ve směru osy a nikoli šikmo

  • Při pěchování se natáčí pěchovaným kusem

  • Zkřiví-li se během pěchování, musí být ihned narovnán

Pěchování nýtu:

  • Hlavičkáře na nýty

  • Po zatažení nýtu a rozpěchování hlavy ručním kladivem se hlava kulatí hlavičkářem

  • Pro nýtování za tepla o průměru od 12 do 25 mm se používá hlavičkář o délce 120 až 135 mm

  • Pracovní část hlavičkáře je kalená

Kování svorníku s hlavou

Výkovek pro šroub má mít průměr 20 mm, otvor klíče 32 mm, výška hlavy 13 mm, délka dříku 140 mm.

Svorníky s hlavou pro různé šrouby nebo čepy se kovou obvykle pěchováním hlavy.

Postup práce

  • Určí se materiál a vypočítá se vsádka, běžně se ovšem vystačí s odhadem. Jelikož se má hlava šroubu napěchovat, zvolí se za polotovar kruhová tyč o průměru 20 mm, napěchuje se cibulová hlava na kovadlině, vykuje se válcová hlava v hřebovnici a šestihran se vykove v kovářské zápustce.

  • Ještě než se začne s vlastní prací, stanoví se průměr válcové hlavy, která se pak překove na šestihran. Průměr této hlavy bude asi o 8 až 10% větší než je otvor klíče, čili tento průměr bude 32+3,2=35,2, tj. přibližně 35 mm.

  • Nyní se určí příslušná pěchovací délka.

    • Hlava přibližně 45 mm.

    • Dřík přibližně 140 mm.

    • Celková délka bude tedy 45 mm+ 140 mm = 185 mm.

  • Tyč se musí tedy ohřát pro pěchování v délce nejméně 45 mm.

Připravíme si nástroje, aby se během kování neztrácel čas hledáním.

  • Kladivo jednoruční

  • Sekáč

  • Utínka

  • Hřebovnice

  • Kleště

  • Zápustka pro šestihran

Vyhledá se polotovar, tj. kulatina průměr 20 mm z oceli, třídy 11354 a usekne se v délce větší než 185 mm, tj. např. 200 mm.

Tyč se založí do výhně tak, aby se ohřála v délce cca 50 mm a zamočí se do vody tak, aby přechod teplot byl ostře ohraničen.

Tyč se uchopí za studený konec příčnými kleštěmi a na studený konec se vedou silné údery kladivem. Tím se ohřátý materiál cibulově napěchuje.

Cibulový tvar se dopěchuje v hřebovnici a vytvoří se ostře osazená válcová hlava o průměru 35 mm.

Kulatá hlava o průměru 35 mm se překove na šestihran kovářskou zápustkou pro šestihran s otvorem klíče 32 mm.

Výkovek se vyrovná a zasekne na správnou délku.

Kontrolují se rozměry a vyřeže se závit dle potřeby.

Zdroje

  • GOŇA, Karel, Pavel RÉVAY a Šimon VONDRUŠKA. Umělecké kovářství. 1. vyd. Praha, 2005, 200 s. Řemesla, tradice, technika. ISBN 80-247-0918-X.
  • ČERMÁK, Miloslav. Technologie kovářských prací pro 1. ročník učebního oboru kovář. 1. vyd. Praha: Institut výchovy a vzdělávání ministerstva zemědělství České republiky, 1994, 110 s. ISBN 80-710-5077-6.
  • Amatérský kovář [online]. 2003 [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: www.kovarna.webzdarma.cz

Obrázky a videa

  • Obr. 1 - 2: fotografie z dílny MgA. Jaroslava Křížka
  • Video a obr. 3 jsou z archívu školy.

Video

This div will be replaced by the JW Player.

Ukázka pěchování oceli

Obrázek

Content 4 p chov n

Obr. 3: Pěchování

Logolink