Struktura

Stříhání kovů

Stříhání kovů

Materiál můžeme oddělovat různými způsoby. Určité způsoby oddělování jsou vhodné pro jednotlivé materiály. Stříháním oddělujeme tenký, většinou plochý materiál. Stříhání plechů a fólií nám připomíná stříhání papíru. Ručně stříháme nůžkami  plech do tloušťky asi 1 mm u oceli a  přibližně 1,2 mm u hliníku, mědi i mosazi. Větší tloušťky plechů se stříhají pákovými nůžkami. Při stříhání nedochází ke vzniku třísky. Jde o dělení materiálu dvěma noži pohybujícími se proti sobě tak, že oba klínové břity nožů po sobě kloužou. Nože nesmí mít mezi sebou mezeru, protože by pak docházelo k ohýbání (žvýkání) a ne ke stříhání materiálu. Postavení materiálu k nožům musí být kolmé. Při střihu je třeba materiál v této poloze přidržovat.

Ruční stříhání kovů

Nůžky držíme tak, aby vhodně využívaly délku rukojeti, tj. co nejdále od otočného čepu nůžek. Je to proto, abychom využili páku a působili co největším momentem síly.

Prsteník a malík pomáhají při rozevírání čelistí nůžek hřbety prstů odtlačovat vnitřní stranu dolní rukojeti. Při střihu naopak tyto dva prsty přehmatávají a pomáhají vyvinout větší sílu k přestřižení materiálu.

Pří stříhání nerozevíráme čelisti nůžek na maximum. Materiál by klouzal ke špičce. Nože začínají stříhat jen při určitém úhlu rozevření (asi 12°) přibližně v prostřední třetině čelistí nůžek.

Stříháme-li podle rysky, držíme nůžky vždy tak, aby čelisti rysku nezakrývaly.

Také nedostřihujeme až do úplného sevření čelistí, protože špičky nůžek pak deformují a natrhávají plech.

Když vystřihujeme kruhy, materiál posouváme proti čelistem nůžek (proti směru pohybu hodinových ručiček).

Během stříhání křivek odstřihneme nejprve materiál okolo rysky, aby zbyl ještě alespoň 5 mm široký přídavek. Teprve potom zbývající materiál podle rysky odstřihneme.

U delšího střihu je nutno odstřihávaný materiál odklonit od čelistí nůžek, abychom mohli nůžkami dál vnikat do materiálu.

Ruční nůžky se používají na stříhání plechu, tloušťky maximálně 1,5mm. Mají rovné čelisti . U nůžek vystřihovacích, které se používají na střihání oblých částí, jsou čelisti doleva nebo doprava prohnuté.

K ulehčení stříhání se nůžky nesmí upevňovat do svěráku za jedno držadlo!

obrazek

Obr. 1: Různé druhy ručních nůžek na plech

Stříhání kovů

Ruční pákové nůžky

Používají se ke stříhání plechů větší šířky a tloušťky, cca 4 až 6 mm, nebo ocelových tyčí do průměru cca 12 mm.Horní nůž, který má šikmý břit se pohybuje, dolní nůž je pevný.

Obr. 2: Pákové ruční nůžky

Strojní stříhání kovů

Kmitavý prostřihovač

Umožňuje vystřižení libovolného tvaru z plechu. Plech je prostřihován vibrujícím průstřižníkem proti pevné průstřižnici s odpovídající drážkou. Průstřižníky se používají u číslicově řízených vysekávaček plechu pro vysekávání tvarů, které nelze jinak vystřihnout.

 

 

 

obrazek

Obr. 3: Elektrické ruční nůžky

Tabulové nůžky

Stříhají většinou z velkých tabulí plechů přímé pásky. Před střihem je plech pevně svrchu přitisknut přidržovačem ke stolu nůžek s dolním nožem. Při stříhání míjí horní nůž postupně dolní nůž (jejich ostří nejsou rovnoběžná). Tabulové nůžky mají šířku až několik metrů a motorový pohon. Posuvy horního nože a přidržovače zajišťují hydraulické válce, nebo klikový mechanismus.

obrazek

Obr. 4: Pákové tabulové nůžky

Stříhání středních profilů

Strojní nůžky na profily

Slouží k dělení profilových tyčí - kruhových, čtvercových, obdélnikových průřezů a profilů L, I, U.

Jejich univerzálnost je dále rozšířena doplňkovým zařízením pro stříhání plochého materiálu, pásů a plechu. Vyrábí se v různých velikostech podle střižné síly, která předurčuje max. velikost (průřez) stříhaného profilu. Maximální střižná síla je u těchto strojů až 16 000 kN.

Nůžky mají široké uplatnění všude tam , kde přesnost a kvalita střihu postačuje pro další zpracování např. svařované konstrukce, armatury do betonu apod.

Obr. 5: Strojní nůžky na profily

 

Stříhání a prostřihování pomocí střihadel

Na lisech se vyrábějí z plechu jedním, nebo několika zdvihy pomocí střihadel ploché díly. Pohyblivá část nástroje se nazývá střižník a pevná část se nazývá střižnice. Tyto části mohou být oddělené, nebo jsou součástí nářadí s přesným vedením pohybu nástrojů proti sobě, tzv. střihadla.

Střihadla a postupy stříhání se posuzují podle těchto parametrů:

  • Počet zdvihů (lisu) na jeden výrobek

  • Současné vystřihování vnitřního a vnějšího tvaru – sloučená střihadla

  • Velká přesnost střižních ploch – přesné stříhání a přesná střihadla

  • Stříhání a ohýbání jedním nástrojem – sloučené lisovací nástroje

Jednoduchá střihadla

Zhotovují výrobek jedním prostřihem.

Postupová střihadla

Obsahují více střižníků a zhotovují každý díl postupně několika střihy. Postupovým střihadlem se vyrábějí plechové díly několika postupnými kroky.

Sloučená střihadla

Provádí současně dva střihy v jedné poloze jedním zdvihem. Poloha všech tří střižných nástrojů musí být přesně nastavena a dobře jištěna. Sloučená střihadla se používají pro výrobu přesných dílů s malou tolerancí při velkých výrobních sériích.

Přesná střihadla

Vystřihují jedním střihem díly s kolmými hladkými řeznými plochami bez otřepů. Díly vyrobené přesným stříháním jsou rovné, přesné a mají kolmé, hladké, řezné plochy.

Stříhání na výstředníkových lisech

Tyto stroje slouží k dělení materiálu (plné profily), lze  využít i klasického výstředníkového lisu, který je zdrojem síly pro střižný s výměnnými noži. Maximální průřez stříhaného profilu je dán pevností materiálu a max. silou výstředníkového lisu. Jde o výhodné  praktické řešení, vzhledem k širokému výskytu výstředníkových lisů ve strojírenství.

Obr. 6: Výstředníkový lis LENR 40 A

Sloučené postupové lisovací nástroje

Jsou složeny z prostřihovacích a tvářecích nástrojů, které vykonávají na každém dílu postupně navazující operace jako například průstřihy, ohyby a oddělení plechového pásu. Sloučené postupové lisovací nástroje provádějí současně prostřihy a ohyby plechu na postupně vyráběných dílech. Hodí se k sériové výrobě malých plechových složitě tvarovaných dílů.

Zdroje

  • OUTRATA, Jiří. Technologie ručního zpracování kovů pro 1. ročník kovodělných oborů. Třetí vydání. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury, 1981, 184 s. ISBN 04-224-81.
  • Učivo základní školy [online]. [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: http://ucivozs.sweb.cz

Obrázky

Logolink