Struktura

Sekání

Sekání kovů

Při sekání dochází buď k oddělování tlustých třísek, nebo k rozdělování materiálu. V současné době se sekání používá zřídka, většinou při hrubším opracování materiálu na opravnách a úpravnách odlitků a hrubších dílů před dokončením.

 

Nástroje pro sekání

 

obrazek

Obr. 1: Nástroje pro sekání

  • Sekáč plochý s rovným ostřím: pro dělení materiálu,

  • sekáč křížový: pro dělení materiálu a vysekávání drážek (různé tvary ostří),

  • sekáč plochý se zakřiveným ostřím: pro vysekávání oblouků,

  • dělící sekáč: pro prosekávání materiálu,

  • sekáč na drážky: pro vysekávání drážek.

 

Hlavní části sekáčů

  • Hlava: různého tvaru,

  • tělo: různého profilu a délky,

  • břit: různého tvaru a úhlu ostří.

 

obrazek

Obr. 2: Hlavní části sekáčů

Úhel břitu sekáče

  • Na měkký materiál se používá břit s úhlem 30° (olovo, dřevo),

  • na středně tvrdý materiál se používá břit s úhlem 55° až 60° (ocel, mosaz),

  • na velmi tvrdý materiál je vhodný úhel břitu 80° (tvrdá ocel).

 

Obr. 3: Úhel břitu sekáče

Sekání materiálu ve svěráku

Před sekáním se materiál orýsuje, pak upne do čelistí svěráku tak, aby byla ryska v úrovni čelistí svěráku. Při sekání se drží sekáč v úhlu 30° vzhledem k upnutému materiálu a v úhlu 45° k rovině sekání. Sekáč se vede po čelisti svěráku. Seká-li se delší materiál, používají se tzv. kleštiny.

 

obrazek

Obr. 4: Sekání ve svěráku

Sekání na desce

Na desce se vysekávají v materiálech větší díry různých tvarů. Orýsovaný materiál se položí na nekalenou ocelovou podložku a sekáč se nasadí přímo na rysku poněkud šikmo, aby byly ostří sekáče a ryska dobře vidět. Teprve před úderem kladiva se sekáč postaví rovně a kolmo. Po každém seku se vždy sekáč na rysce posune jen tak daleko, aby část jeho ostří byla v předcházejícím seku. Tím se dosáhne hladkého a plynulého seku. Při sekání děr nebo vnějších tvarů v silnějším plechu se dosekává z druhé strany. Pro sekání hranatých děr se používají ploché sekáče, pro sekání tvarových děr pak sekáče s půlkruhovým ostřím. 

 

Sekání na desce

Obr. 5: Sekání na desce

Zdroje

  • OUTRATA, J.: Technologie ručního zpracování kovů. 3. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1981. 188 s.

  • ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.

Obrázky:

  • Obr. 1: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.
  • Obr. 2: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.
  • Obr. 3: OUTRATA, J.: Technologie ručního zpracování kovů. 3. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1981. 188 s.
  • Obr. 4: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.
  • Obr. 5: http://www.dovavanik.cz/eshop/foto/455/455507_o_1.jpg

Doplňující učivo

 Bezpečnost práce při sekání kovů

  • Pořádek na pracovišti,
  • používat nástroje jen v dobrém stavu (kladivo dobře nasazeno a zajištěno, sekáč dobře nabroušen a bez otřepů),
  • nástroje a ruce nesmějí být mastné (mastnou rukou se nástroj špatně vede a snadno z ruky vyklouzne),
  • během práce se musí vytvořené otřepy na hlavě nástroje včas odstranit, aby neodletovaly na nás, nebo na souseda,
  • při dosekávání třísky se přiměřeně zeslabují údery kladiva, jinak by ruka mohla najednou narazit na hranu součásti (pozor na možnost odlétnutí třísky),
  • součásti ve svěráku se upínají co nejpevněji a používají se drátěné zástěny, umístěné ve směru odlétajících třísek,
  • při sekání se musí používat čiré ochranné brýle, nebo obličejové štíty.
 

Kontrolní otázka

Z jakých hlavních částí se skládají sekáče?

Logolink