Struktura

Probíjení

Probíjení

Probíjením se ručně zhotovují otvory do různých materiálů, např. plechů, kůže, gumy apod.. Otvory se mohou zhotovovat i děrováním, což je ruční zhotovování otvorů do různých materiálů.

 

obrazek

Obr. 1: Ruční probíjení

1 - průbojník, 2 - podložka, 3 - probíjený plech.

Tenké plechy se probíjejí průbojníky různých velikostí na dřevěné, olověné nebo hliníkové podložce, silnější plechy na ocelové podložce s dírami různých průměrů. Průbojník působí při práci svými řeznými hranami nejdříve jako nůžky, pak je materiál v místě střihu stlačován a na hranách ohýbán, až praskne.

 

Na zhotovování děr do tvrdých materiálů se používají pákové děrovačky různých konstrukcí.

 

obrazek

Obr. 2: Páková děrovačka

Průbojníky jsou podobné sekáčům, ale mají ostří ve tvaru vysekaného otvoru. Průbojníky stavíme vždy kolmo k materiálu, ve kterém vysekáváme díru.

 

obrazek

Obr. 3: Průbojníky

 

Definice děrování

Děrováním se ručně zhotovují otvory do různých materiálů, podobně jako při probíjení. Oproti probíjení se zhotovují většinou větší díry. Nástrojem v tomto případě jsou děrovače různých průměrů. Jsou to vlastně duté průbojníky. Velmi často se tímto způsobem vyrábí těsnění.

 

obrazek

Obr. 4: Děrovače

Pracovní postup při výrobě těsnění

Kružidlem na vysekávaný materiál se vyznačí dvě soustředné kružnice, které budou znázorňovat vnitřní a vnější průměr požadovaného těsnění. Obě kružnice je lepší zvětšit na průměru asi o 2 mm. (Má-li být např. vnitřní kružnice o průměru 15 mm, musíme ji zvětšit o 2 mm, tj, 17 mm. Obdobně postupujeme i u vnější kružnice). Jako první se vysekne vnitřní díra. Materiál se položí na tvrdé dřevo a děrovač příslušného rozměru se položí na vysekávaný materiál do vnitřní (menší) kružnice. Jelikož kružnice je na průměru o 2 mm větší, pomůže nám to k přesnějšímu vystředění děrovače. Otvor se vyseká větším kladivem nebo paličkou. Jakmile je vnitřní díra hotová, pak se stejným způsobem pokračuje při vysekávání větší díry. Vnitřní otvor jako první vysekáváme z důvodu zbroušení ostří děrovače. Mohlo by se stát, že při vysekávání vnitřní části jako druhé v pořadí rozšiřující ostří roztrhne stěnu těsnění. Toto by se mohlo stát např. u vysekávání z materiálu „klingerit“.

 

obrazek

Obr. 5: Ostří děrovače  

Zdroje

  • ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.

Obrázky:

  • Obr. 1: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.
  • Obr. 2: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.
  • Obr. 3: ŠVAGR J. – VOJTÍK J., Technologie ručního zpracování kovů, 1. vydání. Praha: SNTL – Nakladatelství technické literatury, 1985. 88 s.
  • Obr. 4: Autor neznámý. [online]. [cit. 2014-06-04]. Dostupný na www: http://www.rennet.cz/zbozi/6152/derovac-kuze-2-22mm-15ks.htm
  • Obr. 5: Autor neznámý.  [online]. [cit. 2014-06-04]. Dostupný na www: http://belamost.cz/derovac-20mm-941-20  

Doplňující učivo

Bezpečnost práce při probíjení

  • Pořádek na pracovišti,
  • používat nástrojů jen v dobrém stavu (kladivo dobře nasazeno a zajištěno, průbojník dobře nabroušen a bez otřepů),
  • nástroje a ruce nesmějí být mastné (mastnou rukou se nástroj špatně vede a snadno z ruky vyklouzne),
  • během práce vytvořené otřepy na hlavě nástroje včas odstraníme, aby neodletovaly na nás, nebo na souseda.
 

Kontrolní otázka

Vysvětli rozdíl mezi probíjením a děrováním.

Logolink