Konstrukční varianty kleneb

Konstrukční varianty kleneb

Klenby jsou konstrukční prvky, které se vyskytují ve většině historických období stavitelství a architektury. Nejstarší klenby jsou doloženy již ze sumerské architektury ze 4. tisíciletí př. n. l. Klenby se používaly jak v monumentálních stavbách chrámů a katedrál,  také při stavbě stok, mostů, tunelů. Od renesance se klenby začaly uplatňovat u světských staveb a kamenné klenby byly nahrazovány cihelnými. V 19. až 20. století se začaly objevovat betonové a železobetonové klenby. Klenby prošly historickým vývojem, takže rozeznáváme různé tvary a konstrukce kleneb.

Rozdělení kleneb podle tvaru a konstrukce:

  • Klenby valené:

    • s obloukem plným,

    • s obloukem segmentovým,

    • s obloukem gotickým,

    • s obloukem stlačeným,

    • valená klenba přímá,

    • valená klenba šikmá,

    • valená klenba kuželová,

    • valená klenba stoupající.

  • Klenby klášterní – do této skupiny kleneb dále patří klenby:

    • klenba neckovitá,

    • klenba zrcadlová,

    • klenba česká,

    • klenba pruská,

    • báň či kopule.

  • Klenba křížová - do této skupiny kleneb dále patří klenby:

    • klenba hvězdicová,

    • klenba síťová,

    • lunety.

Druhy kleneb:

  • Valené klenby – jsou od nich odvozeny další klenby např. křížové a klášterní, které vznikají pronikem dvou nebo více valených kleneb o stejné výšce. Tvar valené klenby je určen pohybem tvořící křivky, která může mít tvar půlhruhový nebo segmentový, po tzv. řídících křivkách. Dle toho rozeznáváme valenou rovnou, která má řídící přímky rovnoběžné a kolmé na čelní oblouk. U valené klenby šikmé jsou řídící přímky rovnoběžné a šikmé na čelní oblouk. Existuje dále valená klenba kuželová, která má řídící přímky různoběžné. Existuje i klenba valená stoupající a jiné. Valená klenba je nesena dvěma podporami.  Mohou to být zdi nebo klenební pásy. Patří mezi zavřené klenby. Při jejich zdění je nutno použít plné zaskružení.

obrazek

Obr. 1: Druhy valené klenby

  • Klášterní klenba – patří mezi nejnáročnější gotické klenby. Vznikají průnikem dvou valených kleneb. Tam, kde se obě klenby protínají, vznikají tupá žebra, která se ve vrcholu stýkají v jednom bodě. Mají podpory po celém obvodu půdorysu a tlaky vzniklé v klenbě se přenášejí do všech podpor, které mohou tvořit stěny, pásy nebo traverzy. Patří mezi klenby zavřené. Klášterní klenbu můžeme sestrojit nad jakýmkoliv půdorysem, pravidelným i nepravidelným. Mezi klášterní klenby se přiřazují klenby neckovité, zrcadlové, česká aj.

obrazek

Obr. 2: Klášterní klenba: 2- směr působení tlaku, 3 – duté žebro

  • Neckovitá klenba – vzniká kombinací klenby valené a klášterní. To znamená klášterní klenba nad obdélníkem, s rovným středovým polem. Liší se od klenby valené tím, že žebra se sbíhají ve dvou bodech. Klenba neckovitá se může provádět dvojím způsobem. Buď se podskruží celá klenba, nebo se podskruží jen čela klenby a ostatní část klenby se provede jako klenby valená na posuvný ranemát.

obrazek

Obr. 3: Neckovitá klenba: 3 – duté žebro

  • Zrcadlová klenba - vzniká z klášterní klenby, jejíž střední část se doplní rovným stropem tzv. zrcadlem. Zrcadlo spočívá na bocích klenby. Nad zrcadlem vznikne prázdný uzavřený prostor. Dochází ke snížení výšky klenby. Zrcadlo bylo často vyzdobeno bohatým štukem. Tato klenby častá u barokních staveb.

obrazek

Obr. 4: Zrcadlová klenba: 3 – duté žebro, 5 – zrcadlo

  • Křížová klenba – vzniká kolmým pronikem dvou i více valených kleneb o stejné výšce, stoupá směrem ke svému středu. Základní tvarem křížové klenby, která je známá již od Římanů, je klenba křížová plná, nad čtvercovým půdorysem, která vzniká pronikem dvou stejných kleneb valených, které jsou k sobě kolmé. V místech, kde se klenby protínají, vznikají ostrá žebra - „prsa klenby“. Povrchové přímky klenby jsou kolmé k čelním obloukům. Tlak se soustřeďuje do žeber, kterými se přenášejí do pilířů v rozích půdorysu. Díky tomuto uspořádání je možné přiřazovat k základnímu klenebnímu poli další pole ve všech čtyřech směrech. Žebra jsou často zesílená a vystupují. Objevuje se v románských i gotických stavbách. Patří mezi klenby otevřené. Zvláštním druhem křížových kleneb jsou klenby hvězdicové, sklípkové aj.

obrazek

Obr. 5: Křížová klenba 1 – povrchové přímky, 2- směr působení tlaku, 4 ostré žebro

  • Lunetová klenba - je část valené klenby, která vznikne pronikem dvou valených kleneb o nestejné výšce. Do vyšší základní klenby proniká kolmo valená klenba s nižší výškou. Jejich lícní plochy jsou buď válcovité, kuželovité, kulovité, vodorovné nebo stoupající či klesající. Vyskytují se u kleneb valených, klášterních, neckovitých, zrcadlových aj. Lunety jsou v historických budovách umístěny pod valenou klenbou nad okny a dveřmi a jsou doplněny freskami nebo štukovou výzdobou. Lunetami nabývají klenby lehkosti a zdobnosti.

obrazek

Obr. 6: Luneta

obrazek

Obr. 7: Lunety doplněné freskami

  • Kupole (báň) - vzniká nad kruhovým, čtvercovým nebo jiným půdorysem a je tvořena částí koule nebo jiné rotační plochy. Základním tvarem kupole je polovina kulové plochy. Kupole může být podporována obvodovým zdivem, může být nesena sloupy nebo pasy. Nad čtvercovým nebo obdélníkovým půdorysem je kupole umístěna na tzv. pendativech, které tvoří přechod z čtvercového půdorysu na kruhový obvod. Mezi pendativy a vlastní kupolí může být umístěn tambur, ve kterém jsou umístěna okna k prosvětlení kupole. V antice bývala kupole ve vrcholu uzavřená, nebo je zde umístěn kruhový otvor zvaný okulus. Nad ním se v renesanci a baroku umísťoval věžovitý nadstavec s okny označovaný jako lucerna.

obrazek

Obr. 8: Kopule: 10 – báň, 11 – cíp

obrazek

Obr. 9: Kopule na pendativech

Obr. 10: Příklad chrámové kopule

  • Placková klenba – je tvořená výsečí kopule nad čtvercovým půdorysem se segmentovými čely. Používá se od 18. století, kdy začíná převládat nad ostatními klenbami (Česká a pruská placka).

obrazek

Obr. 11: Placková klenba

  • Česká klenba - vznikne odříznutím bočních stran kupole čtyřmi svislými rovinami, tyto roviny procházejí stranami rovnoběžníka vepsaného základně polokupole. Klenba se opírá buď o zdi nebo o pásy na pilířích zděných nebo kovových.

obrazek

Obr. 12: Česká klenba: 8 – náběžný oblouk, 9 – pateční čára kulové báně

  • Pruská klenba - zvláštní druh české klenby, je to otevřená klenba nad obdélným půdorysem, poměrně plochá, čelní oblouky jsou segmentové. V ploše klenby nevznikají žádné průnikové plochy, a tím ani žádná žebra.

obrazek

Obr. 13: Pruská klenba: 6 – tvořící oblouk, 7 řídící oblouk

  • Přímá klenba – jsou to segmentové klenby konstruované do traverz (ocelových válcovaných nosníků „I“ průřezu) s co nejmenším vzepětím profilu (vzepětí bývá 30 – 50 mm), které se dorovnávaly omítkou do vodorovné plochy.

obrazek

Obr. 14: Přímá klenba do ocelových „I“ nosníků

  • Novodobé kleny – tvoří je betonové skořepiny

obrazek

Obr. 15: Betonové skořepiny

Zdroje
  • HÁJEK,  Petr a kol. Pozemní stavitelství II. pro 2. ročník SPŠ stavebních. Praha: Sobotáles, 2007. ISBN 978-80-86817-22-4.
  • HÁJEK, Václav a kol. Pozemní stavitelství II. pro 2. ročník SPŠ stavebních. Praha: SNTL, 1980.
  • TIBITANZL, Otomar, František KODL. Stavební technologie II pro 2. ročník SOU. Praha: SNTL, 1985.
  • AUTOR NEUVEDEN. Klenba [online]. [cit. 2014-06-08]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Klenba.
  •  AUTOR NEUVEDEN. Kopule [online]. [cit. 2014-06-08]. Dostupný na WWW: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kopule.

Obrázky:

  • Obr. 1 - 6, 8, 12, 13: TIBITANZL, Otomar, František KODL. Stavební technologie II pro 2. ročník SOU. Praha: SNTL, 1985.
  • Obr. 7: HOWALDT, Jurgent. Luneta [online]. [cit. 2014-06-08]. Dostupný na WWW: https://cs.wikipedia.org/wiki/Luneta.
  • Obr. 10: Pokud není uvedeno jinak, obrázky jsou z archívu autora.
  • Obr. 9, 11: AUTOR NEUVEDEN. Kopule [online]. [cit. 2014-11-08]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kupole.
  • Obr. 14: HÁJEK, Václav a kol. Pozemní stavitelství II. pro 2. ročník SPŠ stavebních. Praha: SNTL, 1980.
  • Obr. 15: HÁJEK, Petr a kol. Pozemní stavitelství II. pro 2. ročník SPŠ stavebních. Praha: Sobotáles, 2007. ISBN 978-80-86817-22-4.
  • obr. 16: RÉMIH. Valená klenba [online]. [cit. 2014-11-08]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Valen%C3%A1_klenba.
  • Obr. 17: AUTOR NEUVEDEN. Křížová klenba [online]. [cit. 2014-11-08]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99%C3%AD%C5%BEov%C3%A1_klenba.
Historie

Valená klenba

Valená klenba je jednou z nejstarších forem klenby. Užívala se už od 4. tisíciletí př. n. l. v Asýrii a v Egyptě, dále ve starověkém Římě pro inženýrské stavby (stoky, mosty), ale také stavby monumentální - chrámy.  Od renesance se valené klenby běžně užívaly až do 19. století pro zastropení malých i velkých prostorů a dodnes se užívají u inženýrských staveb.

Obr. 16: Kamenná valená klenba (Théby, Egypt)

Křížová klenba

Při stavbě velkých chrámů valené klenby ve středověku vytlačila křížová klenba, která může být lehčí a lze ji postavit i nad čtyřmi sloupy. Už od 12. století se v severní Itálii začala objevovat žebrové oblouky. Čtyři rohy klenby (podpory) se nejprve spojily dvěma zkříženými kamennými oblouky čili žebry, v jejichž průsečíku je výrazný svorník, často plasticky zdobený. Plochy mezi nimi (kápě) se mohly vyzdít podstatně lehčím zdivem. V gotické architektuře se žebra bohatě profilují. V renesanci a v baroku se křížové klenby bez žeber stále užívají, často i pro menší a obyčejnější prostory. Zejména v renesanci se žebra často aspoň naznačovala maltovými hřebínky.

Obr. 17: Křížová klenba se žebry (Chelmno, Polsko, kolem 1335)

Vhodné učivo i pro žáky ZŠ.

Kontrolní otázka

Vhodná i pro žáky ZŠ:

 Určete, od které klenby  jsou odvozeny další klenby např. křížové a klášterní ? Odpověď najdete v textu.

Testy