Extrakce

Extrakce

Extrakce je dělení rozpuštěných látek, z nichž jedna je v určitém rozpouštědle rozpustná, druhá nikoliv.
Některé látky lze extrahovat vytřepáním do diethyletheru nebo jiného organického rozpouštědla. Třepáme v dělicích nálevkách, tj. baňkách se zabroušenou zátkou a opatřených trubicí, která se uzavírá kohoutkem. Obě tekutiny určitou dobu protřepáváme a pak necháme ustát. Tekutiny se po nějaké době oddělí. Před vypouštěním nezapomeneme otevřít zátku. Pro extrakce pevných látek kapalinami o nízkém bodu varu užíváme extraktorů.

Vyluhování (jiný název pro extrakci) je proces oddělování složek směsi na základě jejich rozdílné rozpustnosti v určitém rozpouštědle. Složka, která je oddělována (na rozdíl od jiných), se v rozpouštědle rozpustí a následně se získá odpařením rozpouštědla nebo destilací. Běžně se takto získávají oleje, barviva nebo jiné cenné složky, většinou z přírodních materiálů.

Nejběžněji používané chemické sklo pro extrakci:

  • dělící nálevka se zabroušenou zátkou a kohoutkem,
  • Soxhletův extraktor, který se skládá z chladiče, Soxhletova extrakčního nástavce a varné baňky

Extrakce pevných látek za normální teploty je používána u dobře rozpustných látek citlivých na zvýšenou teplotu, jedná se o tzv. maceraci. Provádí se v perkolátorech /překapávač/. Je to nádoba, ze které můžeme snadno odpouštět roztok a doplňovat do ní rozpouštědlo. Digesce je další způsob extrakce pevných látek, které při zvýšené teplotě nepodléhají rozkladu. Pevná látka se rozpouští rozpouštědlem pod zpětným chladičem a směs se za horka filtruje nebo dekantuje. Metoda je časově náročná a spotřebuje se při ní velké množství rozpouštědla. Tyto nevýhody odstraňují automaticky pracující extraktory, v nichž na vyextrahovanou látku působí stále čerstvé rozpouštědlo.

Vlastní nádoba, v níž probíhá extrakce, je nahoře spojena se zpětným chladičem, dole pak s varnou baňkou naplněnou rozpouštědlem. Zahříváním se rozpouštědlo odpařuje, páry v chladiči kondenzují a stékají na vzorek. Jakmile roztok ve střední části extraktoru dostoupí do úrovně horního kolena násosky, přeteče automaticky zpět do varné baňky. Extrahovaná látka musí mít vyšší hustotu než rozpouštědlo.

Extrakce kapalin                                                                                                                                                                                                                         Extrakci kapalin můžeme provádět vsádkově, hovoříme pak o vytřepávání, kontinuální extrakci nazýváme perkolací.

Postup při vytřepávání
Smísíme vodný roztok s 1/3 až 1/5 objemu extrakčního činidla. Dělící nálevka má být naplněna do 2/3. Pokud je extrakční činidlo hořlavé, nesmí se v jeho blízkosti používat otevřený oheň. Při protřepávání odstraníme vzniklý přetlak otočením uzavřené dělící nálevky dnem vzhůru a otevřením kohoutu zrušíme vzniklý přetlak. Protřepávání několikrát opakujeme. Jednotlivé fáze se oddělí po chvilce stání. Spodní vrstvu oddělíme kohoutem. Při extrakci látek dobře rozpustných ve vodě přidáváme před extrakcí síran amonný nebo chlorid sodný, v tom případě hovoříme o tzv. vysolování. Nejčastější extrakční činidla jsou diethylether, benzen, dichlormethan, chloroform a chlorid uhličitý. Extrakční výtěžky bývají po jediném vytřepání nízké. Opakovaná extrakce menším množství rozpouštědla je účinnější. Extrakci ukončíme, když po vysušení malého množství posledního extraktu nezbyde žádný odparek.

Zdroje
  •  HERCHEL, Radovan. Laboratorní tachnika. Olomouc: Univerzita Palackého, 2011, ISBN 978-80-244-2857-4. 

Obrázky

Obrázek

Obr. 1: Dělicí nálevka

Obrázek

Obr. 2: Dělicí nálevka 2

Obrázek

Obr. 3: Soxhletův extraktor

Obrázek

Obr. 4: Soxhletův extrakční nástavec