Struktura

Nervová soustava

NERVOVÁ SOUSTAVA (systema nervosum)

Nervová soustava představuje nejsložitější a nejdokonalejší soustavu lidského těla. Přijímá obrovské množství informací a podnětů z okolního
a vnitřního prostředí. Informace pak zpracovává a odvádí k jednotlivým orgánům nebo buňkám. Na informace přijímané z vnějšího prostředí a z organizmu zajišťuje adekvátní odpověď. Tímto procesem dokonale řídí a reguluje veškerou činnost našeho těla.

Nervová soustava tedy plní v organismu životně důležité funkce:

  • z vnějšího a vnitřního prostředí přijímá signály; podněty převádí na vzruchy;
  • přijímá a ukládá informace a na ně vytváří odpovědi.

Nervová soustava se skládá ze dvou celků:

  • Centrální nervový systém (systema nervosum centrale) – tvořený mozkem a hřbetní míchou.

  • Periferní nervový systém (systema nervosum periphericum) - obsahuje buňky nacházející se mimo mozek a míchu. Je tedy tvořen periferními nervy, míšními a hlavovými nervy. K nervům periferním patří i nervové uzliny (ganglia).

Nervový systém je tvořen šedou a bílou hmotou. Šedá hmota je tvořená nervovými buňkami a jejich krátkými výběžky a vytváří míšní a mozkovou hmotu. Na povrchu je šedá hmota označována jako kůra. Dlouhými výběžky je tvořena bílá hmota. Nachází se také v mozku a míše.

Neuron

  • Základní stavební a funkční jednotku nervové soustavy tvoří neuron. V těle jejich počet dosahuje zhruba 30 miliard. Tvoří se pouze v nitroděložním vývoji a během života již dochází pouze k jejich snižování.

  • Tyto vysoce specializované buňky jsou schopné přijímat a zpracovávat signály a odpovídat na ně. Zpracovávají informace z vnitřního a vnějšího prostředí. Nervové buňky jsou schopné reagovat na určité podněty a vést vzruchy k jiným neuronům nebo přímo k výkonným orgánům.

  • Neuron se skládá z těla a výběžků. Uvnitř těla se nachází jádro, cytoplazma a organely. Z těla jsou vedeny krátké a dlouhé výběžky. Krátké výběžky (dendrity) vedou vzruchy do nervové buňky, tedy dostředivě. Z buňky je veden jeden dlouhý výběžek, neurit (axon). Axony vedou vzruchy odstředivě. Axony jsou obaleny myelizovanou pochvou Schwamannovou. Ztenčená místa myelinové pochvy se nazývají tzv. Ranvierovy zářezy.

  • Přenos vzruchů mezi nervovými buňkami umožňují synapse. Synapse jsou dvojího druhu. První je, když axon jedné nervové buňky vytváří synapse s dendrity dalších neuronů. V případě druhé je spojení uskutečňováno přímo na těle nervové buňky neuronu dalšího.

  • V nervové soustavě jsou i buňky menší než nervové, a to buňky gliové (neuroglie). Tyto buňky vytváří vhodné prostředí pro buňky nervové, tvoří obaly okolo výběžků a vyplňují prostory mezi jednotlivými nervovými buňkami.

AUTONOMNÍ NERVOVÝ SYSTÉM

  • Hlavní funkcí autonomního nervového systému je zajištění činností vnitřních orgánů. Ovládá dýchací a trávicí soustavu, srdce, pohlavní soustavu, cévy, žlázy. V naprosté většině probíhá prostřednictvím nervů autonomních neboli vegetativních nezávisle na našem vědomí. Bez naší vůle nervy regulují činnosti jednotlivých, již výše zmíněných soustav. Autonomní nervový systém tak označujeme proto, že nervy vegetativní pracují automaticky. Vegetativní nervy vycházejí z mozku a míchy hřbetní. Centrum těchto nervů se nachází v hypotalamu.

  • Vegetativní nervy jsou tvořeny vlákny dostředivými a odstředivými. Vlákna odstředivá vedou nervové signály ke žlázám, k hladkému svalstvu cév a k srdci. Vlákna odstředivá vedou podněty od vnitřních orgánů.

  • Vegetativní nervy se člení na sympatikus a parasympatikus.

    • SYMPATIKUS
      • Sympatikus vychází z hrudní a bederní míchy. Jeho vlákna společně vychází s míšními nervy, po krátkém čase se oddělí a vstoupí do vegetativních uzlin, které jsou uložené po obou stranách páteře. Spojením těchto uzlin vznikají tzv. sympatické kmeny. Na páteři se nachází krční, hrudní, bederní, křížový a kostrční část kmene sympatického.
      • Sympatické nervy připravují organismus na zvýšenou zátěž, zrychlují srdeční činnost, zvyšují krevní tlak, tvorbu potu a rozšiřují cévy.
    • PARASYMPATIKUS
      • Parasympatické nervy vycházejí z buněk uložených v mozku a křížové části páteře. Parasympatikus neprochází sympatickými kmeny. Vlákna parasympatiku se nachází pouze ve vnitřních orgánech močové, pohlavní, trávicí a dýchací soustavy, ve slinných žlázách a v kouli oční.
      • Parasympatikus má opačné účinky oproti sympatiku. Při jeho aktivaci dochází k uvolnění, útlumu, k zpomalení srdeční frekvence, snížení krevního tlaku, k zúžení cév v srdci. Parasympatikus nastupuje během spánku.

PERIFERNÍ NERVOVÝ SYSTÉM (systema nervosum periphericum)

Periferním nervovým systémem jsou označovány všechny nervové buňky nacházející se mimo míchu a mozek. Periferní nervový systém je také nazýván systémem obvodovým. Jeho funkcí je spojování centrální nervové soustavy se všemi orgány těla.

Periferní nervstvo dělíme na:

  • nervy mozkomíšní – dělící se na hlavové a míšní nervy;

  • nervy autonomní – skládající se ze sympatiku a parasympatiku.

Podle směru vzruchu rozeznáváme také vlákna dostředivá, senzitivní a vlákna odstředivá, motorická.

 

Dílčí lekce

Zdroje

  • DYLEVSKÝ, Ivan. Somatologie – Učebnice pro zdravotnické školy a bakalářské studium. 1. vyd. Olomouc: EPAVA Olomouc s. r. o., 2000, 480 s. ISBN 978-80-86297-05-7.
  • FLEISCHMANN, Jaroslav a Rudolf LINC. Anatomie člověka II. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1964, 240 s. ISBN 14-375-73.
  • KOPECKÝ, Miroslav a Martina CICHÁ. Somatologie pro učitele. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005, 263 s. ISBN 80-244-1072-9.
  • KŘIVÁNKOVÁ, Markéta a Milena HRADOVÁ. Somatologie – Učebnice pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. a.s., 2009, 214 s. ISBN 978-802-4729-886.
  • PĚGŘÍM, Raromír a Antonín VALACHOVIČ. Anatomie a fyziologie člověka – učebnice pro střední zdravotnické školy. 1. vyd. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1969, 516 s. ISBN 08-032-69.

Obrázky

  • Obr. 1: NOVOTNÝ, Ivan a Michal HRUŠKA. Biologie člověka pro gymnázia. 3. vyd. Praha: Fortuna. 2010, 239 s. ISBN 80-7168-819-3.
  • Obr. 2: JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia. 1. vyd. Nakladatelství Olomouc: Olomouc. 1998, 327 s. ISBN 80-7182-050-4.
  • Obr. 3: SVOJKA, VAŠUT. Atlas anatomie, Praha, 1996, 96 s. ISBN 80-7180-092-9.
  • Obr. 4: Autor neznámý. Neuron. Wikipedia: the free encyclopedia. [online]. 2001- [cit. 2015-02-01]. Dostupné z:https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/69/Greifreflex.JPG

Obrázek

Content parasympatikus a sympatikus

Obr. 1: Parasympatikus a sympatikus

Obrázek

Content synapse

Obr. 2: Synapse

Obrázek

Content neuron

Obr. 3: Neuron

Pracovní list

Vhodné i pro ZŠ

1. Popište neuron:

Obr. 4: Stavba neuronu

2. K čemu slouží nervová soustava?

3. Z čeho se skládá nervová sosutava?

Logolink