Struktura

Minulost a současnost organické chemie

Minulost a současnost organické chemie

Pojem “organická chemie“ pochází z doby, kdy se uznávala tzv. „vitalistická teorie“, tj. domněnka, že organické látky mohou vznikat jen v živém organismu působením jakési „životní síly“.

 

Název organická chemie souvisí s historickým dělením přírody na neživou a živou – organickou. Látky získávané z přírodních rostlinných nebo živočišných zdrojů byly proto nazývány látkami organickými. K rozdělení chemie na anorganickou a organickou došlo na přelomu 18. a 19. století, v době objevů řady sloučenin, izolovaných z přírodních materiálů.

 

obrazek    Patřila k nim např. kyselina mléčná, kyselina vinná nebo kyselina jablečná, které objevil jeden z významných badatelů této doby, švédský lékárník C. W. Scheele (1742–1786)
Obr. 1: C. W. Scheele    

   

  

Na počátku 19. století přichází švédský chemik J. J. Berzelius (1779–1848) s „vitalistickou teorií“, podle které je organická chemie chemií sloučenin rostlinného a živočišného původu, vznikajících pouze za přispění „životní síly“ (vis vitalis).

Obr. 2: J. J. Berzelius    

                                                                                  

obrazek   

Platnost vitalistické teorie neměla dlouhého trvání. V roce 1828 získal Berzeliův žák, německý chemik F. Wöhler (1808–1882), organickou sloučeninu – močovinu - zahříváním anorganické sloučeniny – kyanatanu amonného.

                                             NH_{4}OCN \rightarrow H_{2}NCONH_{2}                                                     

Obr. 3: F. Wöhler    
 

    V polovině 19. století byla vytvořena tzv. strukturní teorie, na jejímž základě se organická chemie stala vědním oborem. 

 
obrazek
  

Za její zakladatele jsou považováni ruský chemik A. M. Butlerov  (1828–1886) a německý chemik českého původu F. A. Kekulé (1829–1896).

 
   obrazek
Obr. 4: A. M. Butlerov       Obr. 5: F. A. Kekulé

                                          

Současná organická chemie zasahuje prakticky do všech oblastí lidské činnosti. Je základem řady významných oborů chemického průmyslu, které poskytují rozmanité výrobky. Produkty chemické výroby se uplatňují v lékařství (speciální materiály – umělé cévy, krevní náhrady), farmacii (farmaceutické materiály), stavebnictví (izolační materiály), strojírenství (výrobky z plastů), elektrotechnice (organické polovodiče), zemědělství (pesticidy) nebo potravinářství (umělá sladidla, konzervanty).

 
obrazek
   V současné době se mnohé přírodní organické látky připravují synteticky (některé hormony, vitamíny, organické kyseliny), a co je zvlášť významné, připravují se organické sloučeniny, které se v přírodě vůbec nevyskytují (plasty, některá léčiva).
Obr. 6: Ukázky použití plastů    

                                                                                                                                                                              

Organická chemie je základem jiných samostatných vědních oborů, např. biochemie nebo bioorganické chemie.

Zdroje

  • KOLÁŘ, Karel a kol. Chemie II (organická a biochemie). Olomouc: SPN - pedagogické nakladatelství, 1997, ISBN 80-85937-49-2.

Obrázky:

Čti také

Organická chemie je definována jako chemie sloučenin uhlíku.

Organické sloučeniny na rozdíl od sloučenin anorganických obsahují atomy jen několika málo prvků periodického systému. Kromě uhlíku a vodíku jsou to především kyslík, dusík, síra a halogeny.

Atomy uhlíku se mohou snadno spojovat navzájem nebo s atomy ostatních prvků do různých řetězců. Tyto vazebné možnosti atomu uhlíku jsou příčnou existence velkého množství organických sloučenin. V současné době přesahuje počet známých sloučenin 15 milionů.

Organická chemie je perspektivním oborem, který zásadním způsobem vstupuje do života moderní společnosti.

Kontrolní otázka

Otázky a úkoly:

  1. Jmenujte látky, které podle vašeho názoru patří mezi organické sloučeniny.
  2. Které z následujících sloučenin patří mezi sloučeniny organické? CO2, CaCO3, CH4, HCN, C6H12O6, CCl4, C2H2, SiC, CS2
  3. Rozhodněte, které ze sloučenin jsou rozpustné ve vodě: parafin, sacharóza, síran sodný, benzín.
  4. Rozhodněte, která ze sloučenin patří mezi hořlaviny: chlorid uhličitý, sirouhlík, ethanol, uhličitan sodný.

Pokus

LP: V čem se liší chlorid sodný a naftalen

Připravte stojánek se šesti zkumavkami, dvě porcelánové misky, kahan a špejli.

Do jedné zkumavky dejte chlorid sodný, do druhé naftalen. Zkumavky postupně zahřívejte kahanem. Co pozorujete?

Dvě zkumavky naplňte do jedné třetiny vodou – do jedné přidejte chlorid sodný, do druhé naftalen. Obsah zkumavek protřepejte. Došlo k rozpuštění látek?

Totéž proveďte s acetonem.

Do jedné misky dejte trochu chloridu sodného, do druhé trochu naftalenu. Hořící špejlí se pokuste látky zapálit.

Logolink