Struktura

Bezpečnost práce v chemické laboratoři

Bezpečnost práce v chemické laboratoři

Při práci v chemické laboratoři je potřeba striktně dodržovat řadu pravidel, abychom předešli vzniku nebezpečných situací. Tato pravidla budou uvedena právě v této kapitole, spolu s první pomocí při úrazech v chemické laboratoři.

Všeobecná pravidla práce v chemické laboratoři

  • Pokusy provádíme jen v přítomnosti učitele nebo jiného odborného dozoru. Není povoleno provádět neschválené pokusy.

  • Při jakékoliv laboratorní činnosti používáme ochranné pomůcky (laboratorní plášť, ochranné brýle, popř. štít a ochranné rukavice). Boty by měly být uzavřené a dlouhé vlasy stažené.

  • Před zahájením práce vždy zkontrolujeme své pracovní místo a pomůcky. Na pracovní ploše máme pouze věci potřebné pro práci.

  • Vždy zkontrolujeme označení chemikálií, abychom se ujistili, že budeme používat správnou látku. Svou pozornost věnujeme symbolům nebezpečnosti, které jsou uvedené na etiketě.

  • Chemikálie nikdy nezkoušíme chutí. V laboratoři nikdy nejíme, nepijeme. Rovněž je zakázáno připravovat nebo uchovávat potraviny v laboratorním nádobí.

  • Pokud máme za úkol provést zkoušku čichem, vždy jen přivaneme výpary mávnutím ruky. Nikdy nečicháme přímo k nádobě.

  • Do zkumavek a kádinek se nedíváme skrze hrdlo. Obsah pozorujeme ze strany.

  • Pokud ředíme kyseliny, pomalu naléváme kyselinu do destilované vody, ne naopak. Zabráníme tím možné silné exotermické reakci. Totéž platí pro rozpouštění pevných zásad a pro ředění roztoků zásad.

  • Než začneme zahřívat sklo, vždy pečlivě zkontrolujeme, zda není poškozené (naprasklé nebo uštípnuté). Sklo také musí být z vnější strany suché.

  • Při zahřívání udržujeme ústí baněk nebo zkumavek od sebe a ostatních žáků v laboratoři.

  • Elektrické spotřebiče nezapojujeme samostatně do sítě, ale vždy pod dohledem nadřízeného. Pokud před použitím elektrického spotřebiče zpozorujeme poruchu zařízení, ihned ji nahlásíme učiteli. Nikdy zařízení sami neopravujeme.

  • Při pipetování používáme pipetík nebo balónek, nikdy nepipetujeme ústy.

  • Pokud chemikálii uchováváme do dalších úloh, vždy na nádobu napíšeme název chemikálie.

  • Každou nehodu či zranění (i malé) vždy hlásíme učiteli.

  • Před zahájením práce se seznámíme s umístěním lékárničky a hasicího přístroje. V případě úrazu jsme povinni poskytnout první pomoc.

  • Při likvidaci použitých chemikálií postupujeme vždy přesně podle zadaných pokynů. Do výlevky nikdy nevyléváme rozpouštědla, která se nemísí s vodou. Tyto látky shromažďujeme v určených nádobách. Kyseliny a hydroxidy do odpadu vyléváme pouze dostatečně zředěné. Pevný odpad vyhazujeme do odpadkových košů. Sklo shromažďujeme na určené místo.

  • Všechno vybavení a chemikálie vrátíme na místo, které je pro ně určené.

  • Než opustíme laboratoř, uklidíme si své pracovní místo, umyjeme si ruce mýdlem a zkontrolujeme, jestli jsou zavřeny přívody plynu a vody a jestli jsou vypnuty všechny elektrické spotřebiče.

První pomoc při úrazech v laboratoři

Při práci v chemické laboratoři nám hrozí otrava chemikáliemi, exploze, popálení, poleptání, úraz elektrickým proudem nebo mechanické poranění (například pořezání). Aby se těmto nebezpečím alespoň částečně předešlo, musíme se seznámit se způsoby poskytování první pomoci.

  • Otrava neznámou chemikálií

Při vdechnutí škodlivé chemické látky postiženého přeneseme na čerstvý vzduch. Musíme si dávat pozor, aby nedocházelo k dalšímu vdechování škodlivé chemické látky z oblečení, vlasů apod. Při požití škodlivé chemikálie postiženému opakovaně vyplachujeme ústa vodou. Poté by měl poraněný vypít asi 1/2 litru vlažné vody a pokusíme se u něj vyvolat zvracení. Zvracení nikdy nevyvoláváme po požití kyseliny nebo louhů, při křečích, v bezvědomí a v celkovém špatném zdravotním stavu. Při potřísnění oka jej hned důkladně vypláchneme vodou. Pokud má postižený víčka v křečovitém sevření, musíme je přiměřenou silou roztáhnout. Po vypláchnutí musíme přiložit sterilní obvaz a vyhledáme lékařskou pomoc. Pokud dojde k potřísnění kůže, ihned ji omyjeme proudem vody.

  • Otrava dráždivými látkami

Při vdechnutí dráždivé látky postiženého okamžitě přeneseme na čerstvý vzduch, převlékneme ho, omyjeme mu oči a ústa vypláchneme vodou. Při požití látky vypláchneme ústa vodou, a co nejdříve se snažíme vyvolat zvracení. Při požití látek rozpustných ve vodě pijeme pro vyvolání zvracení vodu, při požití látek rozpustných v tucích pijeme mléko. Při potřísnění pokožky ihned opláchneme postižené místo proudem vody. Při zasažení oka jej hned vypláchneme proudem vody a přiložíme sterilní obvaz. Poté ihned vyhledáme lékařskou pomoc.

  • Otrava dusivými látkami

Při otravě oxidem uhelnatým postiženého ihned přeneseme na čerstvý vzduch, a pokud nedojde k dostatečnému dýchání, zavedeme umělé dýchání.

  • Popálení

Pokud dojde k popálení v menším rozsahu, okamžitě chladíme studenou vodou nebo ledem. Popálenou plochu překryjeme sterilním obvazem nebo gázou. Nikdy neaplikujeme masti nebo zásypy. Při popálení ve větším rozsahu okamžitě odstraníme zdroj tepla (u opaření přes oděv poraněného co nejdříve vysvlečeme) a okamžitě chladíme. Popálená místa ničím nezakrýváme a zajistíme okamžitou lékařskou pomoc.

Podle závažnosti se popáleniny dělí na čtyři stupně. Stupeň popálení se nedá určit hned po úrazu. Popálenina se může působením infekcí a nevhodného ošetření postupně zhoršovat. Při okamžitém chlazení tekoucí vodou se může snížit poškození až o jeden stupeň.

Stupně popálení:

I. stupeň – kůže je zarudlá, bez otoků, během hojení se postupně odloupává

II. stupeň – na ráně se tvoří puchýř, který po určité době praská

III. stupeň – kůže zbělá, popálenina nebolí, protože jsou zničena nervová zakončení

IV. stupeň – kůže je zuhelnatělá a zcela zničená

  • Poleptání kyselinami

Při poleptání kyselinami vznikají popáleniny I. – III. stupně. . Záleží na koncentraci a délce působení látky. Při zasažení očí může dojít k těžkému poškození rohovky a následnému oslepnutí. Vdechování koncentrovaných par může způsobit podráždění dýchacích cest a poškození sliznice. Při potřísnění kůže omýváme poraněné místo proudem vody nebo 5% roztokem hydrogenuhličitanu sodného. Při vstříknutí kyseliny do očí vyplachujeme alespoň 20 minut studenou vodou. Nikdy neprovádíme neutralizaci očí pomocí zásad. Ihned vyhledáme lékařskou pomoc.

  • Poleptání zásadami

Při poleptání zásadami se rozpouští bílkoviny a zásada proniká hluboko do tkáně. Při zasažení očí, dýchacího ústrojí a trávící soustavy jsou příznaky téměř stejné jako u poleptání kyselinou. Při zasažení kůže místo opláchneme proudem vody a neutralizujeme 5% roztokem kyseliny octové.

  • Krvácení z vlásečnic

Krvácení je většinou mírné a ustává samovolně. Ránu ošetříme peroxidem vodíku a přiložíme sterilní obvaz.

  • Krvácení ze žil nebo menších tepen

Na ránu přiložíme sterilní polštářek a přitlačíme ho na ránu obinadlem, pruhem náplasti nebo šátkem. U krvácení z velkých žil ihned stlačíme oba konce žíly, aby nedošlo k vykrvácení nebo vzduchové embolii. Při žilním krvácení na končetinách postiženému končetinu zvedneme, tím snížíme přítok krve.

  • Prudké krvácení z tepen

Krvácení tohoto druhu musíme ihned zastavit, a to třeba i stlačením rány rukou, bez ohledu na riziko zanesení infekce. Z kapesníku nebo obvazu si připravíme tuhý polštářek a po uvolnění tepny jej rychle přitlačíme na ránu a přivážeme. Pokud se tímto způsobem krvácení nepodaří zastavit, nad ranou musíme místo jakýmkoliv způsobem zaškrtit. Například pomocí gumové hadice, šátku nebo obinadla. Stažení končetiny musíme jednou za hodinu mírně uvolnit, aby nedošlo k odumření.

  • Umělé dýchání

Umělé dýchání je nutné zahájit nejpozději do 3–4 minut po zástavě dechu. Po této době totiž vznikají v mozkových buňkách změny, které vedou k trvalému poškození. Umělé dýchání provádíme z úst do úst nebo z úst do nosu (při poranění úst). Aby bylo umělé dýchání úspěšné, musíme u postiženého zajistit dobrou průchodnost dýchacích cest. Hlavu udržujeme v trvalém záklonu (podložíme hrudník, nebo tlačíme dlaní na čelo). Tím zabráníme zapadnutí jazyka. Prsty stiskneme nos a provádíme dýchání z úst do úst s frekvencí 12–15 vdechů za minutu.

  • Nepřímá masáž srdce

Masáž srdce provádíme nejpozději do čtyř minut od zastavení krevního oběhu. Provádíme ji tehdy, když je postižený v bezvědomí a nemá hmatatelný tep. Dech se většinou zastavuje asi půl minuty po zástavě srdeční činnosti, ale někdy i později. Nečekáme proto při nehmatatelném tepu a bezvědomí na zástavu dechu, ale okamžitě se pokusíme obnovit krevní oběh. Postiženého položíme na tvrdou podložku a stlačujeme jeho hrudník tak, že dlaní podloženou jedním až dvěma prsty nad okrajem hrudní kosti vyvíjíme přiměřený tlak. Druhou rukou si vypomáháme tlakem na hřbet spodní ruky. Lokty máme napřímené. Frekvence stlačování je 50x až 60x za minutu. Současně s masáží srdce provádíme i umělé dýchání. Je-li jeden zachránce, pak se střídají 3 vdechy a 15 stlačení hrudníku. Jsou-li zachránci dva, pak střídají 1 umělý vdech a 5 stlačení hrudníku.

  • Zasažení elektrickým proudem

U postiženého zasaženého elektrickým proudem zavedeme umělé dýchání a ihned vyhledáme lékařskou pomoc. Popáleniny způsobené elektrickým proudem ošetřujeme podobně jako popáleniny jiného původu.

  • Hašení požáru v laboratoři

Při vzniku požáru musíme duchapřítomně a účelně zasáhnout. Zásah musí být úměrný rozsahu požáru, abychom příliš důkladným hašením nezpůsobili ještě větší škody. Nejprve pomůžeme osobám zasaženým plameny, pak vypneme plyn a elektřinu a při větším požáru odstraníme láhve s hořlavinami a tlakové láhve z dosahu ohně. Menší požáry hasíme přikrytím nehořlavou přikrývkou nebo vlhkým hadrem. Požáry většího rozsahu hasíme podle charakteru hořící látky pískem, proudem vody nebo hasicími přístroji.

Výstražné symboly nebezpečnosti

Klasifikace chemických látek rozděluje chemické látky podle možného rizika, které je s touto látkou spojeno. Chemické látky jsou na obalu označeny výstražnými symboly a pravidly, jak s těmito látkami manipulovat (tzv. S-věty) a jaké riziko od nich očekávat (tzv. R-věty). S-věty a R-věty budou 1. června 2015 nahrazeny tzv. P-větami a H-větami. Stejně tak budou obměněny symboly nebezpečnosti.

Symboly platné do roku 2015

obrazek

Obr. 1: Symboly nebezpečnosti platné do roku 2015

obrazek

Obr. 2: Etiketa nebezpečné látky

R-věty jsou standardní věty označující specifickou rizikovost nebezpečných chemických látek a přípravků, které vykazují jednu nebo více nebezpečných vlastností.

Příklady:

  • R1 Výbušný v suchém stavu.

  • R10 Hořlavý.

S-věty jsou standardní pokyny pro bezpečné nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky.

Příklady:

  • S2 Uchovávejte z dosahu dětí.

  • S3 Uchovávejte v chladném místě.

Symboly platné od 1. června 2015.

obrazek

Obr. 3: Symboly nebezpečnosti platné od 1. června 2015

obrazek

Obr. 4: Etiketa nebezpečné látky

H-věty jsou standardní věty o nebezpečnosti chemických látek a jejich směsí. Jsou obdobou dříve používaných R-vět, mají obdobný obsah a význam.

Příklady:

  • H220 Extrémně hořlavý plyn.

  • H252 Ve velkém množství se samovolně zahřívá; může se vznítit.

P-věty jsou pokyny pro bezpečné zacházení.

Příklady:

  • P232 Chraňte před vlhkem.

  • P222 Zabraňte styku se vzduchem.

 

Zdroje

  • Laboratorní řád Střední školy logistiky a chemie Olomouc
  • DRAHOŠ, Bohuslav a Radka KŘIKAVOVÁ. Názvosloví anorganických látek a bezpečnost v laboratoři v anglickém jazyce. Olomouc 2013.

Obrázky

Kontrolní otázka

1. Jak provádíme zkoušku čichem?

2. Ředění kyselin: lijeme vodu do kyseliny nebo kyselinu do vody?

3. Vyjmenujte ochranné pomůcky, které používáme v chemické laboratoři.

Obrázek

Content popalenina 2.st

Obr. 5: Popáleniny druhého stupně

Samostatná práce

Vyhledejte a vypište symboly nebezpečnosti spolu s S a R větami (H a P větami) u následujících látek:

1. Kyselina chlorovodíková

2. Uhličitan sodný

3. Hydroxid sodný

Logolink