Struktura

Podzemní stěny

Podzemní stěny

V současné době se u velkých staveb používají při zajišťování stěn výkopů podzemní stěny častěji než tradiční roubení. Podzemní stěny se budují podél obvodu stavební jámy buď jako širokoprofilové vrty (tzv. pilotové stěny), nebo jako průběžné rýhy (tzv. milánské stěny), které se po vyztužení zabetonují. Dalším použitím podzemních stěn je oddělení dvou zemních prostředí nebo se způsoby použití stěn kombinují.

Pilotové stěny

Provádějí se z jednotlivých pilot o průměru 600 až 1000 mm. Otvory pro jednotlivé piloty se hloubí pod ochranou bentonitové směsi. Pak se do vyhloubeného otvoru vloží výztuž a od zdola postupně betonuje a zároveň odčerpává bentonitová směs.

Jednotlivé piloty ve stěně se mohou buď:

  • vzájemně přesahovat,

  • vzájemně se dotýkat,

  • piloty jsou vzdáleny od sebe cca 2 m, prostor mezi jednotlivými pilotami je vyplněn ocelovou sítí, na kterou je nastříkán beton.

Milánské stěny

Tyto podzemní stěny jsou tvořené průběžnou rýhou tloušťky 400 až 1500 mm a hloubku do 40 m. Pro jejich stavbu se používají speciální vrtací stroje, které z úrovně terénu postupně hloubí rýhu. Ta se plní bentonitovou suspenzí, která zajišťuje stabilitu stěny. Pak se provede vyztužování a betonáž. Nejprve se provádějí lichá pole, pak sudá. Milánské stěny mohou sloužit k zajištění stěn výkopů nebo tvoří také obvodové zdivo budoucí spodní stavby.

Štětové stěny

Používají se k hloubení výkopů pod úrovní spodní vody. Štětové stěny zachycují nejen tlak vody, ale i zemní tlak. Před zahájením výkopových prací se do země zarážejí štětovnice až do nepropustného podloží, max. do hloubky 20 m. Štětovnice mohou být železobetonové nebo kovové. Kovové štětovnice mají na podélné straně tzv. zámky, které při zarážení (beranění) slouží jako vedení. Po zhotovení stěny se v daném prostoru provádí stavební práce při současném čerpání vody. Štětové stěny jsou velmi vodotěsné, proto se kromě již uvedeného používají ve vodním stavitelství. Štětovnicové stěny slouží většinou jako dočasné konstrukce, po vybudování vnitřní konstrukce se vytáhnou. Speciální štětovnice z umělých hmot, používají se v agresivním prostředí. Nejpoužívanější jsou ocelové štětovnice typu Larsen.

 

Zdroje

  • HÁJEK, Václav a kol. Pozemní stavitelství I. Praha: Sobotáles, 2001. ISBN 80-85920-81-6.
  • MACEKOVÁ, Věra. Pozemní stavitelství II. – Zakládání staveb, Hydroizolace spodní stavby. Brno: FAST, 2006. studijní opory.
  • NESTLE, Hans a kol. Moderní stavitelství pro školu i praxi. Praha: Europe – Sobotáles cz, 2005. ISBN 80-86706-11-7.
  • PODLENA, Václav. Zednické práce. Technologie 2. a 3. ročník. Praha: Parta s. r. o., 2003. ISBN 80-7320-018-X.
  • TIBITANZL, Otomar, František KODL. Stavební technologie II pro 2. ročník SOU. Praha: SNTL 1985.

Odkaz

Další informace o podzemních stěnách jsou na stránkách této učebnice zde

Logolink