Struktura

Houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)

 

Charakteristika:

Houby stopkovýtrusné představují velkou, morfologicky i ekologicky značně různorodou skupinu. Základním společným znakem jsou basidie, buňky, z nichž redukčním dělením (meiosou) vznikají na stopečkách nejčastěji 4  meiospory (basidiospory). 

 Obr. 1: Basidie

Basidie jsou soustředěné do výtrusorodého rouška, zvaného hymenium. To je uloženo v plodnici. V basidiích probíhá splývání jader a následná meióza, basidiospory jsou haploidní. Na rozdíl od hub vřeckovýtrusných vznikají spory vně (exospory).  

Podle tvaru basidie dělíme stopkovýtrusné houby do dvou podtříd: Heterobasidiomycetidae, mají čtyřbuněčnou basidii, a Homobasidiomycetidae, které mají basidii jednobuněčnou. Mezi Heterobasidiomycetidae patří rzi a sněti, mezi Homobasidiomycetidae patří kloboukaté houby vyznačující se tvorbou plodnic.

  Obr. 2: Schema stavby plodnice

Vegetativní stélkamycelium je tvořena pletivem označovaným jako plektenchym.  Mycelium je zpravidla rozčleněno přepážkami (septy) opatřenými s dolipóry a roste za pomoci přezek.  Buněčnou stěnu tvoří chitin.


Rozmnožování

Pohlavně basidiosporami, nepohlavně rozpadem (fragmentací) mycelia 

Vývoj basidiospor.

Tvoří se vně basidie na stopkách (sterigmatech) basidií po proběhnuvší meióze (exospory, meiospory). U mnoha skupin jsou zralé basidiospory aktivně odmršťovány – balistospory.

   Obr. 3: Rozmnožování hub


PLODNICE

Vytvářejí se pouze u největší třídy stopkovýtrusných hub (Basidiomycetes), u dalších dvou tříd se netvoří. Na rozdíl od askomycetů není vznik plodnice přímo spojen s pohlavním procesem.  Plodnice (basidiomata, basidiokarpy) jsou tvořeny plektenchymatickým pletivem, které může mít pouze houbová vlákna (hyfy), nebo ještě navíc skeletové vazby (typické pro choroše).

Obr. 4:  Plektenchymatické pletivo srovnání

 


Hlavní znaky plodnic:

 muchomůrka                                                                         hřib                                                                  pestřec  Obr. 5: Hlavní znaky plodnic                                                                                                                                                                                                      


Systém:

Homobasidiomycetidae (basidie je jednobuněčná)
Chorošotvaré (Aphyllophorales) – kuřátka, choroš

 Obr. 6: Outovka pestrá

 Obr. 7: Kuřátka


Bedlotvaré (Agaricales) – bedla, žampión, hřib, muchomůrka

 Obr. 8: Hřib smrkový

 Obr. 9: Muchomůrka červená


Břichatky (Geastrales) – pestřec, květnatec

 Obr. 10: Pestřec obecný

 Obr. 11: Květnatec Archerův

Hadovka smrdutá

 Obr. 12: Hadovka smrdutá 

 Obr. 13: Hadovka smrdutá – typickým zápachem po zkaženém mase láká mouchy 

  Obr. 14: Hadovka smrdutá  zralá plodnice /klobouk je pokrytý zeleným zapáchajícím slizem obsahujícím výtrusy/ 


Heterobasidiomycetidae (basidie je čtyřbuněčná)

  1. Rzi (Uredinales)
  2. Sněti (Ustilaginales)

Rez travní (Puccinia graminis) střídá dva hostitele; jarní výtrusy se tvoří na listech dřišťálu, které potom infikují obiloviny 

 Obr. 15: Rez travní

Rezavá ložiska prášivých výtrusů jsou na spodní straně listů dřišťálu, výtrusy jsou rozšiřovány větrem na obilniny nebo na jiné trávy, kde vyklíčí. Na listech těchto rostlin se ve vegetační době tvoří tzv. letní výtrusy; těmi se rez v létě šíří a vyvolává infekci na zdravých rostlinách.

Koncem vegetační doby vznikají černá ložiska zimních výtrusů; přezimují a na jaře příštího roku vyklíčí v čtyřbuněčné vlákénko se stopkatými výtrusy, které jsou roznášeny větrem a mohou opět nakazit listy dřišťálu. Posloupnost tvorby různých výtrusů a střídání hostitelů jsou přísně zákonité a pro mnohé druhy rzí velmi charakteristické.



Sněť kukuřičná (Ustilago maydis)

 Obr. 16: Sněť kukuřičná

Sněť kukuřičná  je patogen a choroba rostlin, tvoří na kukuřici nádory velikosti dětské hlavy. Sněť kukuřičná je dnes celosvětově nejrozšířenější chorobou kukuřice. O popis této houby se významnou měrou zasloužil v 1. pol. 19. stol. český mykolog a fytopaleontolog A. J. Corda. Název Ustilago pochází z latinského slova ustilare (spálit, hořet). Aztécký výraz pro houbu Ustilago maydis je „cuitlacochtli cuitla" (špína, odpadky a výkaly) a „cochtli" (spící). Plodnice houby jsou používány jako exotický pokrm v mexické kuchyni pod názvem „Aztécký kaviár" nebo „mexický lanýž".


Ekologie a význam

Většinou saprotrofní houby (žijí na odumřelém substrátu), rzi a sněti jsou biotrofní paraziti (žijí na živých organizmech), některé druhy parazitují pouze občas (fakultativní paraziti). Z hlediska kvality půdního prostředí je mycelium některých druhů hub vázáno na kořeny vyšších rostlin (mykorhiza). Příkladem vnější mykorhizy jsou některé kloboukaté houby (např. hřib dubový, klouzek modřínový). Vnitřní mykorhiza je typická pro orchideje.   

Houby z ekologického hlediska patří mezi rozkladače (dekompozitory, destruenty) a působí rozklad organických látek vzniklých fotosyntézou na látky anorganické. U dřevin dochází působením dřevokazných hub (chorošů) k rozkladu ligninu a celulózy, což se projevuje hnilobou dřeva.  

 Obr. 17: Trouchnivějící dřevo


Houby jako používány také jako potravina, obsahují hodně vitaminů skupiny B, proteiny i důležité stopové prvky. Houby jsou těžko stravitelné. Podle jejich použitelnosti ve výživě rozlišujeme houby: jedlé, nejedlé a jedovaté.

 Obr. 18: Houby různé zpracování v kuchyni

 

 

Zdroje

http://cs.wikipedia.org/wiki/Rez_travn%C3%AD

http://www.houbareni.cz/houby.php


Obrázky:

 

Obrázek

Content agaricus bisporus spores sem 3

Obr. 19: Tvorba basidiospor

Komentář

Tvorba basidiospor na basidiích druhu pečárka dvouvýtrusná (Agaricus bisporus). Tento druh je poměrně výjimečný v tom, že na každé basidii vyrůstají pouze dvě a nikoliv čtyři basidiospory, navíc každá obsahuje dvě jádra a vyrůstá z nich rovnou sekundární mycelium.


Obrázek:  „Agaricus bisporus spores SEM 3“ od Dartmouth Electron Microscope Facility, Dartmouth College – Source and public domain notice at http://remf.dartmouth.edu/imagesindex.html. Licencováno pod Public domain via Wikimedia Commons - http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Agaricus_bisporus_spores_SEM_3.jpg#mediaviewer/File:Agaricus_bisporus_spores_SEM_3.jpg

Čti také

Houby hřibovité

Tato skupina zahrnuje nejoblíbenější a jedny z nejbezpečnějších hub, mezi které patří hřiby, kozáky, křemenáče a klouzky. Všechny hřibovité houby jsou mykorhizní, takže ke svému životu potřebují nějakého partnera v podobě dřeviny, se kterým si vyměňují prospěšné látky. 

 Obr. 20: Křemenáč březový

Čti také

Znaky plodnic hub se v průběhu růstu mění, proto je nezbytné dobře znát především jedovaté druhy ve všech stádiích jejich růstu.

 

 Obr. 21: Vývoj plodnic muchomůrky zelené.

 

Obrázek

Content h ibovit 01

Obr. 22: Vybraní zástupci jedlých hub

Obrázek

Content muchom rky jedovat

Obr. 23: Vybraní zástupci jedovatých hub

Komentář

 

Zajímavé informace k problematice hub najdete v rubrice pořadu Natura Českého rozhlasu  Leonardo

Téma: Dřevokazné houby

http://www.rozhlas.cz/priroda/rostliny_houby/_zprava/665178

Téma: Zaměřeno na jedovaté houby

http://www.rozhlas.cz/priroda/rostliny_houby/_zprava/647682

Téma: Léčivé houby

 http://www.rozhlas.cz/priroda/rostliny_houby/_zprava/644717

Téma: Zlatachtivé houby

http://www.rozhlas.cz/priroda/rostliny_houby/_zprava/660340

Literatura

EVANS, Shelley a Geoffrey KIBBY. Houby: nový kapesní atlas. V Praze: Slovart, 2007, 296 s. Nový kapesní atlas. ISBN 978-80-7209-910-8. 

LÆSSØE, Thomas. Houby. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2004, 304 s. Příroda v kostce. ISBN 80-242-1194-7. 

Atlasy hub online:

http://www.houbareni.cz/houby.php

http://houby.naturfoto.cz/

http://www.atlashub.net/

http://www.damyko.info/ForumA/portal.php

Atlas hub i s jednoduchým určovacím klíčem:

http://www.nahoubach.cz/atlas-hub/

Logolink