Struktura

Vesmír a srovnání geologie planet

Vesmír a srovnání geologie planet

Sluneční soustava

Vznik a vývoj sluneční soustavy začal podle odhadů někdy před 4,55 až 4,56 miliardami let gravitačním smršťováním malé části obrovského molekulárního mračna. Slunce je největším tělesem sluneční soustavy, které zaujímá 99,866 % celkové hmotnosti sluneční soustavy.  Jádro je tvořeno z 92,2% vodíkem a 7,8% heliem. Zbylých 0,133 % připadá na planety a jiná tělesa, která jsou udržovány ve sluneční soustavě gravitační silou Slunce. Sluneční soustavu tvoří 8 planet. Planety sluneční soustavy rozdělujeme na planety zemského - terestrického typu (Merkur, Venuše, Země, Mars) a planety joviánské (Jupiter, Saturn, Uran, Neptun). Tyto dva typy planet jsou od sebe odděleny hlavním pásem asteroidů. Za oběžnou dráhou Neptunu se nachází pásmo ledových zbytků a asteroidů tzv. Kuipertův pás. Na úplném okraji sluneční soustavy je tzv. Oortův oblak, který je zásobárnou obrovského množství jader komet. Všechny planety obíhají stejným směrem v rovině ekliptiky po eliptických drahách kolem Slunce, které je ve společném ohnisku oběžných elips.

Obr. 1: Schéma sluneční soustavy s vyznačením vzdáleností jednotlivých planet od Slunce

Obr. 2: Schéma znázorňuje poměr velikostí jednotlivých planet (včetně trpasličí planety Pluta) ke Slunci

Srovnání geologie planet

Vnitřní (terestrické) planety

MERKUR, VENUŠE, ZEMĚ MARS

Obr. 3: Vnitřní (terestrické) planety sluneční soustavy

  • MERKUR - je Slunci nejbližší a současně je i nejmenší planetou sluneční soustavy. Povrch planety se silně podobá povrchu Měsíce. Je tvořen hojnými krátery a kruhovými pánvemi. Existence bipolárního magnetického pole ukazuje na přítomnost železného jádra. Značná akumulace železa v jádře společně s jeho masivní velikostí zabírající až 75 % průměru planety.

Obr. 4: Krátery a kruhové pánve na Měsíci

  • VENUŠE - je to druhá planeta od Slunce ve sluneční soustavě. Na povrchu existují zvlněné pahorkatiny i pásma rozsáhlých hornatin. Byly zjištěny i kruhové sopky o průměru až 800 km. Venuše se nejspíše také skládá z jádra, pláště a pevné kůry. Vnitřek Venuše je pravděpodobně velmi podobný pozemskému jádru, a je tedy tvořen částečně tekutým železným jádrem, obklopeným zčásti nataveným silikátovým pláštěm. Spolu tvoří tyto dva obaly největší část planety. Planeta má jen velmi slabé magnetické pole.

Obr. 5: Krátery na Venuši

  • MARS - má pevný horninový povrch pokrytý impaktními krátery, vysokými sopkami, hlubokými kaňony a dalšími útvary. Přesné geologické složení není známo.

Vnější (joviánské) planety

JUPITER, SATURN, URAN, NEPTUN

Obr. 6: Vnější (joviánské) planety sluneční soustavy

 

  • MĚSÍC – je jediná známá přirozená družice Země. Na povrchu Měsíce můžeme rozlišit světlé, vertikálně značně členité plochy, označované jako pevniny a tmavé relativně ploché útvary, označované jako moře. Měsíc nemá ani atmosféru ani hydrosféru. Velké rozdíly mezi denní a noční teplotou způsobují na povrchu intenzivní mechanický rozpad hornin. Nejsvrchnější část měsíční kůry tvoří nesoudržná kamenná vrstva rozdrcených hornin a prachu zvaná regolit. Měsíc je pokryt desítkami tisíc kráterů o průměru větším než 1 kilometr.

Obr. 7: Krátery na Měsíci

Zdroje

  • ZAPLETAL, Jan. Základy geologie. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 93 s. ISBN 80-706-7855-0.

Obrázky

  • Obr. 1: Jelínek, Jan. Schéma sluneční soustavy s vyznačením vzdáleností jednotlivých planet od Slunce [online]. [cit. 2014-10-1]. Dostupný na www: http://geologie.vsb.cz/jelinek/tc-vesmir.htm. Projekt FRVŠ č. 2104/2010.
  • Obr. 2:  Jelínek, Jan. Schéma znázorňuje poměr velikostí jednotlivých planet (včetně trpasličí planety Pluta) ke Slunci [online]. [cit. 2014-10-1]. Dostupný na www: http://geologie.vsb.cz/jelinek/tc-vesmir.htm. Projekt FRVŠ č. 2104/2010.
  • Obr. 3:  Jelínek, Jan. Vnitřní (terestrické) planety sluneční soustavy [online]. [cit. 2014-10-1]. Dostupný na www: http://geologie.vsb.cz/jelinek/tc-vesmir.htm. Projekt FRVŠ č. 2104/2010.
  • Obr. 4: NASA/Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory/Carnegie Institution of Washington. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Merkur_%28planeta%29#mediaviewer/File:MESSENGER_looking_Toward_the_South_Pole_of_Mercury.png.
  • Obr. 5: NASA. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Venu%C5%A1e_%28planeta%29#mediaviewer/File:Mgn_p39146.png.
  • Obr. 6:  Jelínek, Jan. Vnější (joviásnké) planety sluneční soustavy [online]. [cit. 2014-10-1]. Dostupný na www: http://geologie.vsb.cz/jelinek/tc-vesmir.htm. Projekt FRVŠ č. 2104/2010.
  • Obr. 7: AUTOR NEZNÁMÝ. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/M%C4%9Bs%C3%ADc#mediaviewer/File:Moon_Dedal_crater.jpg.

Doplňující učivo

 

METEORITY – jsou to drobná tělesa mezihvězdné hmoty, která dopadají na povrch Země i ostatních těles naší s aluneční soustavy. Jejich hmotnost se pohybuje od několika gramů až po několik tun. Podle látkového složení je dělíme na tři základní skupiny:

1) kovové meteority – obsahují Fe a Ni

2) kamenné meteority – jsou složeny z křemičitanů a tvoří největší část meteoritů dopadajících na Zemi. Od chemického složení zemské kůry se liší menším obsahem O a H a vyšším obsahem Mg a Fe.

3) siderolity – jsou přechodným typem mezi kamennými a kovovými meteority. Jsou to prakticky kovové meteority bohaté na křemičitany.

Video

This div will be replaced by the JW Player.

SLUNCE

Video

This div will be replaced by the JW Player.

VENUŠE A MERKUR

Kontrolní otázka

1) Uveďte výčet planet vnější (terestrické) řady.

2) Uveďte charakteristiku jednotlivých planet vnější terestrické řady.

3) Uveďte výčet planet vnitřní (joviánské) řady.

4) Uveďte základní charakteristiku Měsíce.

Logolink