Struktura

Globální a desková tektonika

Globální a desková tektonika

Desková tektonika je vědní disciplína zabývající se dynamickým vývojem litosférických desek v návaznosti na procesy probíhající v zemském plášti. Studuje vzájemný pohyb litosférických desek, rychlost jejich pohybu po astenosféře (kontinentálním driftu), geologické procesy probíhající na jejich okrajích a s tím spojené doprovodné jevy jako je horotvorná činnost, vulkanizmus, zemětřesení atd. Nejsvrchnější vrstva Země tzv. kamenný obal neboli litosféra je podle této teorie rozlámána na dílčí kry - litosférické desky, které se vůči sobě mohou pohybovat díky tomu, že “plavou” na plastické astenosféře ležící pod nimi. Na tzv. středooceánských hřbetech vzniká nová oceánská litosféra, stará se naopak zanořuje do zemského nitra v místech tzv. subdukcí. Kontinentální litosféra je stabilnější, ale i u ní dochází k pohybům. Pohyb tektonických desek je v rozmezí 0 až 100 mm/rok, jednotlivé desky se ale pohybují různými směry i rychlostmi. Desková tektonika se opírá o teorii kontinentálního driftu, jejíž základy položil ve 20. letech 20. století německý přírodovědec Alfred Wegener. Jako první přišel s myšlenkou, že v dávné minulosti existoval jeden superkontinent – Pangea, který se v důsledku pohybu litosférických desek rozpadl na dnešní kontinenty. Svoji  hypotézu založil na pozorování výskytu stejných fosílií na území Afriky a jižní Ameriky, dále na paleo-topografických a klimatologických poznatcích, naznačující spojení těchto dvou kontinentů v historii Země. Nicméně dostatečně nevysvětlil příčinu kontinentálního driftu. Proto nebyla tato teorie přijata všemi vědci. Musely být předloženy další důkazy. Do té doby se geologové domnívali, že hlavní útvary na Zemi jsou pozičně statické a že většina geologických těles, jako  například horská pásma, mohou být vysvětlena vertikálním pohybem zemské kůry - geosynklinální teorie.

Obr. 1: Alfred Wegener

Tektonické desky se mohou pohybovat proto, že zemská litosféra má vyšší pevnost a nižší hustotu než spodnější astenosféra. Jejich pohyb je způsobován výstupem teplejšího materiálu v plášti. Rozdíly v hustotě v plášti vedou k plášťové konvekci, která se projevuje v pohybu tektonických desek jako kombinace tahu, sestupného nasávání v subdukčních zónách a variace topografie a hustoty kůry, což vede k rozdílům gravitační síly působící na Zemi. Poměr jednotlivých sil působících na desku je zatím neznámý a je předmětem vědeckých debat.

 

 

Dílčí lekce

Zdroje

  • BÁBEK, Ondřej (2005): Historická geologie. vyd. Univerzita Palackého v Olomouci, 80s.
  • KRAFT, Jaroslav a Pavel MENTLÍK. Úvod do geologie pro geografy: endogenní a exogenní dynamika. Vyd. 2., přeprac. a rozš. Plzeň: Západočeská univerzita, 2004, 177 s. ISBN 80-704-3290-X.
  • KRAFT, Jaroslav a Pavel MENTLÍK. Základy geologie pro geografy: endogenní a exogenní dynamika. Vyd. 1. Plzeň: Západočeská univerzita, 1996, 125 s. ISBN 80-708-2298-8.

Obrázky

  • Obr. 1: Alfred Wegener .wikipedia. [cit. 2014-05-01]. Dostupný pod licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Alfred_Wegener#mediaviewer/File:Wegener_Alfred_signature.jpg.
  • Obr. 2: AUTOR NEZNÁMÝ .wikipedia. [cit. 2014-05-01]. Dostupný pod licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Deskov%C3%A1_tektonika#mediaviewer/File:Pangea_animation_03.gif.
  • Obr. 3: AUTOR NEZNÁMÝ .wikipedia. [cit. 2014-05-01]. Dostupný pod licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Deskov%C3%A1_tektonika#mediaviewer/File:Plates_tect_cs.svg.

Obrázek

Content pangea

Obr. 2: Rozpad Pangey na dnešní kontinenty

Obrázek

Content pangea

Obr. 3: Rozložení litosférickývh desek, jak byly zmapovány ve druhé polovině 20. století

Logolink