Struktura

Stěhování kontinentů

Stěhování kontinentů a Wilsonův cyklus

Kontinenty

Jedná se o globální geotektonické struktury, jejichž vývoj byl zásadně poznamenán v procesu orogeneze. Kontinenty jsou celky kontinentální litosféry, které prochází neustálým vývojem a skládají se z kratonů (štítů a platforem) orogénů.

  • KRATONY – jsou to stabilizované části kontinentální kůry. Kratony obvykle tvoří jádro kontinentu a mnohé z nich přežily opakované spojování a dělení kontinentů. Typicky jsou tvořeny velmi starými krystalickými horninami, které mohou být pokryty mladšími sedimenty. Pojem kraton se používá k odlišení stabilní části pevninské zemské kůry od geologicky aktivnějších a nestabilnějších oblastí. Kratony se skládají ze štítů tvořených archaickými krystalinickými horninami (stáří > 2,5 miliardy let) a platforem, které jsou tvořeny proterozoickými a mladšími, zpravidla usazenými horninami.

Oceány

Oceány jsou oproti kontinentům poměrně mladé maximálně 180 mil. let (jura). V oceánských pánvích jsou rozsáhlejší prostory bez výraznější tektonické aktivity, uvnitř kterých se vyskytují jednotlivé vulkanické elevace a ostrovy, které jsou spojeny s výskytem tzv. horkých skvrn. Lokální vulkanická aktivita bývá vysvětlována vertikálním vyklenutím žhavého materiálu pláště směrem k zemskému povrchu ve formě tzv. plášťových hřibů. Nejčastěji se horké skvrny vyskytují uvnitř Tichého oceánu (havajská horká skvrna) a v rovníkovém Atlantiku (azorské a kanárské ostrovy). Mezi mobilní části mořského dna patří hlavně útvary lineárního průběhu např. středooceánské hřbety, které jsou spojeny s tektonickou aktivitou riftových zlomů. Jsou tvořeny čediči, které tvoří podmořské hory a hřbety. Ve středních částech riftů se vyskytují hluboké tektonické příkopy a prolomy, které svědčí o divergentní tektonické aktivitě desek. Podobná aktivita doprovází i konvergentní okraje desek, kde nacházíme hlubokomořské příkopy a - vulkanické ostrovní oblouky, které doprovázejí subdukční zóny.

Wilsonův cyklus

Jako Wilsonův cyklus označujeme neustále otevírání nových a zavírání existujících oceánských oblastí způsobené pohybem litosferických desek. Během Wilsonova cyklu dojde postupně ke kontinentálnímu riftingu, otevření a rozpínání nově vzniklého oceánu, který je lemován pasivními kontinentálními okraji, následně k subdukci na jedné straně oceánu a vzniku aktivního okraje a nakonec k jeho uzavření při kolizi aktivního a pasivního kontinentálního okraje. Kompletní Wilsonův cyklus trvá v průměru několik set milionů let. Wilsonovy cykly jednotlivých oceánů se často časově překrývají. V důsledku časově souhlasného vývoje pak dochází k současnému uzavření všech oceánů a vzniku superkontinentu a naopak současnému otevření několika oceánů a rozpadu superkontinentu.

 

Zdroje

  • BÁBEK, Ondřej (2005): Historická geologie. vyd. Univerzita Palackého v Olomouci, 80s.
  • ZAPLETAL, Jan. Základy geologie. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 93 s. ISBN 80-706-7855-0.

Obrázky

  • Obr. 1: AUTOR NEZNÁMÝ. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Orogeneze#mediaviewer/File:Appalachian_orogeny.jpg.

Doplňující učivo

Orogeneze je horotvorný proces, který vede ke vzniku pásemných pohoří(například Alpy, Himálaj, jihoamerické Andy), vznikajících vlivem procesů deskové tektoniky. Jedná se o proces, který je dlouhodobý a který trvá milióny až desítky miliónů let. Horskou soustavu vzniklou orogenezí nazýváme orogén.

V geologické stavbě Evropy rozeznáváme 4 základní orogeneze:

Obr. 1: Deskově tektonické schéma orogeneze

Čti také

Na otázku „Jaké jsou hlavní řídící síly podmiňující pohyb litosférických desek?“, neexistuje jednotný názor. Obecně vědecká veřejnost pokládá za nejdůležitější hybnou složku konvekční proudy. Nicméně existují i jiné síly, které taktéž podmiňují kontinentální drift. Vedou se ovšem spory o podílu jednotlivých sil na celkovém pohybu desek.

Kontrolní otázka

1) Popište Wilsonův cyklus.

2) Co je to orogeneze?

3) Co jsou to kratony?

Logolink