Struktura

Oxidy a hydroxidy

Oxidy a hydroxidy

Třída oxidů jsou binární sloučeniny kyslíku s kovovými i nekovovými prvky. Jsou bezvodé i vodnaté. Vodnaté mají vodu konstituční (ve vzorci psanou jako hydroxyl OH), krystalovou i koloidně adsorpční (u nekrystalických, tj. amorfních minerálů). Kyslíkaté sloučeniny převládají v zemské kůře (průměrný hmotnostní podíl kyslíku je 49,13 %). Jednoduché sloučeniny s kyslíkem tvoří v různé formě asi 40 prvků. Celkový hmotnostní podíl volných oxidů v litosféře (kromě hydrosféry a atmosféry) činí asi 17 %, z toho připadá jen na SiO2 12,6 % a na oxidy a hydroxidy Fe 4 %. Převážná část oxidů a hydroxidů různého složení se soustřeďuje v nejsvrchnějších částech zemské kůry - na styku litosféry s atmosférou.

Magnetit Fe3O4

Magnetit je oxidem dvojmocného a trojmocného železa, se vzorcem (Fe3+ Fe2+) Fe3+O4. V příměsích obsahuje Al, Cr, Mg, Mn atd. Krystaluje v soustavě kubické. Krystaly mají tvar osmistěnu, rýhovaného kosočtverečného dvanáctistěnu, zřídka čtyřstěnu. Vytváří hrubozrnné až jemnozrnné agregáty nebo je celistvý. Má černou barvu, někdy modře, vzácně i pestře nabíhá, jeho vryp je černý. Má polokovový lesk, není štěpný. Tvrdost: 5,5 - 6,5, hustota: 5 g/cm³. Velké akumulace magnetitu bývají ve skarnech nebo společně s hematitem na hydrotermálně sedimentárních železnorudných ložiskách na severní Moravě a ve Slezsku. Magnetit je nejvýznamnější železnou rudou.

Obr. 1: Magnetit (Itálie)

Obr. 2: Magnetit ze Smrčiny u Sobotína

Korund  Al2O3

Jako příměsi obsahuje korund nepatrné množství Cr, Fe2+, Fe3+, Ni, Ti. Krystaluje v soustavě trigonální. Tvoří krystaly sloupcovité, soudečkovité nebo destičkovité, častěji však tvoří zrna a valouny v píscích. Korund má značně proměnlivou barvu: obecný korund je šedý, hnědavý, nažloutlý, narůžovělý a namodralý. Jeho nejcennější drahokamová odrůda je rubín, který má barvu krve, často až purpurovou (zbarven Cr), hojnější safír (s Ti) má intenzivně modrou barvu, ale i odstíny do fialova, zelena, žluta, zlatava (zlatý safír). Tvrdost: 9, hustota: 4,0 – 4,1 g/cm³. Vyskytuje se u nás v sodno - draselných pegmatitech v Pokojovicích u Třebíče, Čejově u Humpolce, v Mysliboři u Telče a v Dolních Borech atd.

Obr. 3: Různé krystaly korundu

Křemen SiO2

Složení křemene odpovídá jeho teoretickému vzorci, příměsi bývají přítomny jen ve stopovém množství. Křemen je klencový. Křemen se v přírodě vyskytuje v několika modifikacích. Má obvykle šedou nebo bílou barvu, ale bývá i bezbarvý nebo libovolně zbarvený. Má zpravidla skelný lesk. Křemen není štěpný. Kromě krystalů bývá křemen kusový, agregáty zrnité, vláknité až celistvé. Je nepatrně tepelně roztažný, elektricky nevodivý, výborně propustný pro UV paprsky. Na dotek rukou se křemen zdá být studenější než sklo (sklo je horší vodič tepla než křemen). Bod tání je 1 713 °C. Pro značnou tvrdost a odolnost vůči všem činidlům se dostává ve značném množství do náplavů (štěrky, písky). Tvrdost je 7 a hustota 2,6 g/cm³. Křemen je jedním z nejrozšířenějších minerálů. Jako horninotvorný minerál je přítomen zejména v kyselých magmatitech (např. žuly, granodiority) a častý je i v pegmatitech. Je významnou složkou některých sedimentů (křemence a pískovce) i metamorfitů (ruly, svory).

Odrůdy křemene:

  • obecný křemen – nejčastější (šedá a bílá barva)
  • ametyst – fialová odrůda

  • záhněda – hnědá odrůda

  • růženín - růžová odrůda

Obr. 4: Křišťál - krystalický oxid křemičitý

Zdroje

  • BERNARD Jan H. Minerály České republiky. Praha : Academia, 2000. 186 s ISBN 80-200-0350-9.
  • SEJKORA, Jiří, KOUŘIMSKÝ, Jiří. Atlas minerálů České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2005. 376 s., 550 bar. fotografií. ISBN 80-200-1317-2.
  • ZIMÁK, Jiří. Mineralogie a petrografie. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 226 s. ISBN 80-706-7856-9.

Obrázky

  • Obr. 1: Archaeodontosaurus. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Magnetit#mediaviewer/File:Magnetite.jpg.
  • Obr. 2: Martin Vavřík. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www:http://cs.wikipedia.org/wiki/Magnetit#mediaviewer/File:Magnetity.jpg.
  • Obr. 3: Azuncha. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Korund#mediaviewer/File:Several_corundum_crystals.jpg.
  • Obr. 4: Didier Descouens. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99emen#mediaviewer/File:Quartz_Br%C3%A9sil.jpg.
  • Obr. 5: Archiv autora.
  • Obr. 6: Archiv autora.
  • Obr. 7: Archiv autora.
  • Obr. 8: AUTOR NEZNÁMÝ. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www:http://cs.wikipedia.org/wiki/R%C5%AF%C5%BEen%C3%ADn#mediaviewer/File:Uncut_Rose_Quartz.jpg.
  • Obr. 9: Ken Hammond. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www:http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1hn%C4%9Bda#mediaviewer/File:USDA_Mineral_Smokey_Quartz_93v3949.jpg.
  • Obr. 10: AUTOR NEZNÁMÝ. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www:http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Ametyst-geode.jpg?uselang=cs.

 

Obrázek

Content image057

Obr. 5: Příklady výskytu magnetitu v ČR (1-Měděnec, 2-Vlastějovice, 3-Malešov, 4-Hraničná, 5-Přísečnice, 6-Sobotín, 7-Bystřice pod Pernštejnem)

Obrázek

Content k emen

Obr. 6: Příklady výskytu křemene v ČR (1-Dolní Bory (záhněda, růženín), 2-Kozákov (chalcedon, achát, jaspis), 3-Cínovec (záhněda), 4-Žulová (křišťál)

Obrázek

Content k emen

Obr. 7: Krystaly křemene v procházejícím polarizovaném světle v mikroskopickém preparátu (výbrusu)

Kontrolní otázka

1) Charakterizujte oxidy a hydroxidy.

2) Uveďte nejvýznamnější železnou rudu.

3) Popište nejcennější drakomové odrůdy korundu.

4) Popište jednotlivé odrůdy křemene a uveďte jejich výskyt v ČR.

5) Popište jednotlivé vlastnosti křemene.

Úkol

Pokuste se určit uvedené druhy odrůd křemene:

1)............................................................

Obr.8

2).............................................................

Obr. 9

3).............................................................

Obr. 10

Logolink