Struktura

Silikáty

Silikáty

Silikáty (křemičitany) tvoří nejpočetnější třídu, kam patří asi 1/3 všech známých minerálů zemské kůry. Hmotnostní podíl v zemské kůře je ještě výraznější, silikáty v ní tvoří objemem cca 75 %. Význam prvku křemíku v geochemii zemské kůry stoupá připočtením ještě    12 % volného SiO2 (křemen, opál). Mnohé silikáty jsou nejdůležitějšími horninotvornými minerály. Silikáty jsou podstatně zastoupeny téměř ve všech ložiskách užitkových minerálů, nejen jako doprovodné minerály rudních ložisek (hlušina), ale mnohdy jako nositelé cenných kovů (Ni, Zn, Be, Zr, Li, Cs, Rb, U, vzácných zemin ap.). Některé silikáty jsou cennými užitkovými minerály nekovových prvků - azbest, kaolín, hlinky a živce, jako surovina pro ohnivzdorné výrobky a keramiku, různé stavební hmoty ap. Mnohé silikáty jsou používány jako drahé a ozdobné kameny - smaragd, akvamarín, turmalín, topaz, rodonit, nefrit, granáty aj. Hlavní prvky, které se zúčastňují stavby silikátů jsou: Na, K, Li, Ca, Mg, Fe2+, Fe3+, Mn2+, Be, Al, B, Si, Zr, Ti, O, F, H (jako H+, [OH]- a H2O).

Olivín

Je kosočtverečný minerál s proměnlivým podílem horčíku a železa. Má olivově zelené zbarvení.

Obr. 1: Olivín

Obr. 2: Zrno olivínu v gabru v procházejícím polarizovaném světle – mikroskopický preparát (výbrus)

Granát

Jako granáty označujeme skupinu kubických minerálů. Mezi nejznámější minerály skupiny granátu patří: pyrop, almandin, spessartin, grossular, andradit, uvarovit.

Obr. 3: Pyrop, Madagaskar

Obr. 4: Spessartin

Obr. 5: Uvarovit

 

Zdroje

  • ZIMÁK, Jiří. Mineralogie a petrografie. 3. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 226 s. ISBN 80-706-7856-9.

Obrázky

  • Obr. 1: AUTOR NEZNÁMÝ. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Oliv%C3%ADn#mediaviewer/File:Peridot_in_basalt.jpg.
  • Obr. 2: Petr Brož. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Oliv%C3%ADn#mediaviewer/File:Oliv%C3%ADn1b.jpg.
  • Obr. 3: AUTOR NEZNÁMÝ. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Gran%C3%A1t_%28miner%C3%A1l%29#mediaviewer/File:Granat,_Madagaskar.JPG.
  • Obr. 4: Piotr Menducki. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Spessartin#mediaviewer/File:Granat_sesspartyn,_Chiny.JPG.
  • Obr. 5: Rob Lavinsky. wikipedia [online]. [cit. 9.9.2014]. Dostupný pod Licencí Creative Commons na www: http://cs.wikipedia.org/wiki/Uvarovit#mediaviewer/File:Uvarovite-tuc09103c.jpg.

Čti také

Tuto třídu rozdělujeme na 6 oddělení:

  • nesosilikáty

  • sorosilikáty

  • cyklosilikáty

  • inosilikáty

  • fylosilikáty

  • tektosilikáty

Odkaz

Přehled jednotlivých nesosilikátů:

http://mineralogie.sci.muni.cz/kap_7_9_nesosil/kap_7_9_nesosil.htm

Přehled jednotlivých sorosilikátů:

http://mineralogie.sci.muni.cz/kap_7_10_sorosil/kap_7_10_sorosil.htm

Přehled jednotlivých cyklosilikátů:

http://mineralogie.sci.muni.cz/kap_7_11_cyklosil/kap_7_11_cyklosil.htm

Přehled jednotlivých inosilikátů:

http://mineralogie.sci.muni.cz/kap_7_12_inosil/kap_7_12_inosilik.htm

Přehled jednotlivých fylosilikátů:

http://mineralogie.sci.muni.cz/kap_7_13_fylosil/kap_7_13_fylosil.htm

Přehled jednotlivých tektosilikátů:

http://mineralogie.sci.muni.cz/kap_7_14_tektosil/kap7_14_tektosil.htm

Logolink