Dělení pletiv podle funkce

Dělení pletiv podle funkce

Základní rozdělení pletiv je na dělivá a trvalá. Tato pletiva se dále třídí podle svých funkcí.

Dělivá pletiva – meristémy

Tato pletiva jsou budována menšími parenchymatickými buňkami s velkými jádry.

  • Embryonální dělivé pletivo  protomeristémy

    • přetrvává v rostoucích osových orgánech

    • vznikají z něj primární meristémy

  • Prvotní dělivé pletivo  primární meristémy

    • vrcholové (apikální) – na vrcholcích stonků a v kořenových špičkách

  • boční (axilární) – pupeny, postranní větve

  • produkované buňky se postupně diferencují a utvářejí trvalá pletiva

  • Druhotné dělivé pletivo – sekundární meristémy

    • druhotně obnovují svoji dělivou aktivitu

    • pletiva tvaru dutého válce

    • kambium – produkuje druhotné dřevo a lýko

    • felogen (korkotvorné pletivo) – produkuje druhotnou kůru

    • zvláštním případem je kalus (hojivé pletivo)

Trvalá pletiva

Tato pletiva jsou budována z nedělícího se parenchymu, kolenchymu a sklerenchymu. Jejich tvar a velikost jsou dány funkcí, kterou vykonávají.

Pletiva krycí

Zajišťují ochranu rostlin před nadměrnou transpirací, radiací, přehřátím, před průnikem infekcí a před okusem (herbivoři, fytofágové). Dále zprostředkovávají výměnu vody, minerálních látek a plynů mezi rostlinou a prostředím.

  • epidermis (pokožka)

    • nejčastěji jednovrstevná

    • dlaždicovité buňky (často bez chlorofylu)

    • bez mezibuněčných prostor

    • vnější stěny buněk – ztloustlé, kryté kutikulou (tvořená kutinem)

    • nepropustné pro vodu a plyny

průduchy (stomata)

  • tvořeny dvěma svěracími buňkami (reagují na změnu turgoru), mezi nimiž je průduchová štěrbina
  • slouží k výměně plynů (oxid uhličitý a kyslík) a vody (pára)

  • většinou na spodní straně listů (u jednoděložných na obou, u vodních rostlin na svrchní straně)

  • chlupy (trichomy)

    • krycí – ochranná funkce, jedno i vícebuněčné, př. hlošina

    • žláznaté – vylučují vodné roztoky (anorganických látek, cukrů, silic), př. chmel

    • žahavé – jednobuněčné, nerozvětvené, na vrcholu oxid křemičitý, obsahují jedovaté látky, př. kopřiva

​ 

  • rhizodermis (pokožka kořene)

    • propustná pro vodu a vzduch

    • hlavní funkcí je příjem vody a látek rozpuštěných ve vodě do rostliny

 

U druhotně tloustnoucích rostlin je pokožka během růstu nahrazena druhotnou kůrou (produkt felogenu). U dřevin se vytváří nápadná borka, jejíž hlavní složkou je korek. K provětrávání stonků (větví a kmenů) slouží čočinky (lenticely) a praskliny v borce.

Pletiva vodivá

Jejich hlavní funkcí je transport látek v rostlině a mechanická opora rostliny. Jsou nejdůležitější součástí cévních svazků. Vznikají v souvislosti s přechodem rostlin z vodního prostředí na souš.

Xylém (část dřevní)

Vede vzestupný transport látek – z kořenů vzhůru do listů. Vodivé elementy jsou původnější cévice a dokonalejší cévy. Protoplast je vždy odumřelý.

  • Cévice (tracheidy)

    • u kapraďorostů a nahosemenných rostlin

    • protáhlé buňky

    • zdřevnatělé stěny (na některých místech ztloustlé)

    • příčné stěny zachované

  • Cévy (tracheje)
    • u krytosemenných rostlin

    • trubicovité kapiláry vznikající spojením několika protáhlých buněk

    • podélné stěny ztloustlé (kruhovitě, šroubovitě, …)

    • zpevňovací funkce

Floém (část lýková)

Transport všemi směry – asimiláty z listů do jiných částí rostlin (květů, kořenu).

  • Sítkovice (tubi cribrosi)

    • živé protáhlé buňky

    • nemají jádro

    • příčné přehrádky proděravěné – sítko

    • výroba textilií (konopí, len)

Typy cévních svazků

Rozdělují se podle vzájemné polohy části dřevní a části lýkové

  • Bočné (kolaterální)

    • ve stoncích a listech semenných rostlin

    • lýko na vnější, dřevo na vnitřní straně stonku

  • Dvojbočné (bikolaterální)

    • stonky tykvovitých a lilkovitých rostlin

    • dřevo z obou stran obklopené lýkem

  • Paprsčité (radiální)

    • v kořenech v prvním roce a v kořenech, které druhotně netloustnou

    • dřevní a lýkové části uspořádány paprsčitě a pravidelně se střídají

    • obklopeny společnou pochvou – jeden celek

  • Soustředné (koncentrické)

    • hadrocentrické (dřevo obklopené lýkem)

      • kapradiny

    • leptocentrické (lýko obklopené dřevem)

      • např. oddenky jednoděložných rostlin

Pletiva základní

Jsou tvořena nejčastěji parenchymatickými buňkami, které vyplňují prostory mezi pletivy krycími a vodivými.

  • asimilační pletivo

    • buňky obsahují velké množství chloroplastů – fotosyntéza

    • palisádový a houbový parenchym v listech, svěrací buňky průduchů, nezralé plody

  • zásobní pletivo

    • buňky obsahují velké množství leukoplastů a škrobových zrn

    • semena, plody, oddenky, kořeny

  • vodní pletivo

    • hromadí vodu

    • stonky kaktusů

  • aerenchym (vzdušné pletivo)

    • v mezibuněčných prostorách hromadí vzduch

    • bahenní a mokřadní rostliny

  • vyměšovací pletivo

    • hromadí a vylučuje silice, pryskyřice, třísloviny, alkaloidy

    • článkované nebo nečlánkované buňky

    • idioblast – buňky lišící se tvarem a obsahem od ostatních v pletivu, uvnitř vylučované látky v nejrůznější podobě

    • mléčnice – ve vakuolách latex, ochrana při poškození

Zdroje
  • JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická část). 9. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2007, 575 s., [92] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7182-213-4.
  • MACHÁČEK, T. et al. Biomach, výpisky z biologie [online]. 2005– [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: www.biomach.cz.
  • ROMANOVSKÝ, Alexej. Obecná biologie. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 695 s.
  • ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 635 s. ISBN 80-858-2732-8.
  • VINTER, Vladimír. Rostliny pod mikroskopem: základy anatomie cévnatých rostlin. 2., dopl. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, 200 s. ISBN 978-80-244-2223-7.
  • Pokud není uvedeno jinak, autorem obrázků je Václav Hubáček a Tomáš Pospíšil
Video
This div will be replaced by the JW Player.

Trvalá pletiva

Video
This div will be replaced by the JW Player.

Dělivá pletiva (meristémy)

Obrázek

Vodivé svazky - lýko (floém) a dřevo (xylém).

Obrázek

Typy cévních svazků v rostlinných orgánech, Wikimedia Commons [online]. 2011 [cit. 19.10.2014]. Dostupný pod licencí Creative Commons Attribution/Share-Alike License na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Typy_c%C3%A9vn%C3%ADch_svazku.jpg

Čti také

Epidermální buňky obvykle neobsahují chloroplasty, ale u kapradin, sciofytů (stínomilné rostliny) a vodních rostlin se chloroplasty vyskytují i v těchto buňkách.