Struktura

Dělení pletiv podle funkce

Dělení pletiv podle funkce

Základní rozdělení pletiv je na dělivá a trvalá. Tato pletiva se dále třídí podle svých funkcí.

Dělivá pletiva – meristémy

Tato pletiva jsou budována menšími parenchymatickými buňkami s velkými jádry.

  • Embryonální dělivé pletivo  protomeristémy

    • přetrvává v rostoucích osových orgánech

    • vznikají z něj primární meristémy

  • Prvotní dělivé pletivo  primární meristémy

    • vrcholové (apikální) – na vrcholcích stonků a v kořenových špičkách

  • boční (axilární) – pupeny, postranní větve

  • produkované buňky se postupně diferencují a utvářejí trvalá pletiva

  • Druhotné dělivé pletivo – sekundární meristémy

    • druhotně obnovují svoji dělivou aktivitu

    • pletiva tvaru dutého válce

    • kambium – produkuje druhotné dřevo a lýko

    • felogen (korkotvorné pletivo) – produkuje druhotnou kůru

    • zvláštním případem je kalus (hojivé pletivo)

Trvalá pletiva

Tato pletiva jsou budována z nedělícího se parenchymu, kolenchymu a sklerenchymu. Jejich tvar a velikost jsou dány funkcí, kterou vykonávají.

Pletiva krycí

Zajišťují ochranu rostlin před nadměrnou transpirací, radiací, přehřátím, před průnikem infekcí a před okusem (herbivoři, fytofágové). Dále zprostředkovávají výměnu vody, minerálních látek a plynů mezi rostlinou a prostředím.

  • epidermis (pokožka)

    • nejčastěji jednovrstevná

    • dlaždicovité buňky (často bez chlorofylu)

    • bez mezibuněčných prostor

    • vnější stěny buněk – ztloustlé, kryté kutikulou (tvořená kutinem)

    • nepropustné pro vodu a plyny

průduchy (stomata)

  • tvořeny dvěma svěracími buňkami (reagují na změnu turgoru), mezi nimiž je průduchová štěrbina
  • slouží k výměně plynů (oxid uhličitý a kyslík) a vody (pára)

  • většinou na spodní straně listů (u jednoděložných na obou, u vodních rostlin na svrchní straně)

  • chlupy (trichomy)

    • krycí – ochranná funkce, jedno i vícebuněčné, př. hlošina

    • žláznaté – vylučují vodné roztoky (anorganických látek, cukrů, silic), př. chmel

    • žahavé – jednobuněčné, nerozvětvené, na vrcholu oxid křemičitý, obsahují jedovaté látky, př. kopřiva

​ 

  • rhizodermis (pokožka kořene)

    • propustná pro vodu a vzduch

    • hlavní funkcí je příjem vody a látek rozpuštěných ve vodě do rostliny

 

U druhotně tloustnoucích rostlin je pokožka během růstu nahrazena druhotnou kůrou (produkt felogenu). U dřevin se vytváří nápadná borka, jejíž hlavní složkou je korek. K provětrávání stonků (větví a kmenů) slouží čočinky (lenticely) a praskliny v borce.

Pletiva vodivá

Jejich hlavní funkcí je transport látek v rostlině a mechanická opora rostliny. Jsou nejdůležitější součástí cévních svazků. Vznikají v souvislosti s přechodem rostlin z vodního prostředí na souš.

Xylém (část dřevní)

Vede vzestupný transport látek – z kořenů vzhůru do listů. Vodivé elementy jsou původnější cévice a dokonalejší cévy. Protoplast je vždy odumřelý.

  • Cévice (tracheidy)

    • u kapraďorostů a nahosemenných rostlin

    • protáhlé buňky

    • zdřevnatělé stěny (na některých místech ztloustlé)

    • příčné stěny zachované

  • Cévy (tracheje)
    • u krytosemenných rostlin

    • trubicovité kapiláry vznikající spojením několika protáhlých buněk

    • podélné stěny ztloustlé (kruhovitě, šroubovitě, …)

    • zpevňovací funkce

Floém (část lýková)

Transport všemi směry – asimiláty z listů do jiných částí rostlin (květů, kořenu).

  • Sítkovice (tubi cribrosi)

    • živé protáhlé buňky

    • nemají jádro

    • příčné přehrádky proděravěné – sítko

    • výroba textilií (konopí, len)

Typy cévních svazků

Rozdělují se podle vzájemné polohy části dřevní a části lýkové

  • Bočné (kolaterální)

    • ve stoncích a listech semenných rostlin

    • lýko na vnější, dřevo na vnitřní straně stonku

  • Dvojbočné (bikolaterální)

    • stonky tykvovitých a lilkovitých rostlin

    • dřevo z obou stran obklopené lýkem

  • Paprsčité (radiální)

    • v kořenech v prvním roce a v kořenech, které druhotně netloustnou

    • dřevní a lýkové části uspořádány paprsčitě a pravidelně se střídají

    • obklopeny společnou pochvou – jeden celek

  • Soustředné (koncentrické)

    • hadrocentrické (dřevo obklopené lýkem)

      • kapradiny

    • leptocentrické (lýko obklopené dřevem)

      • např. oddenky jednoděložných rostlin

Pletiva základní

Jsou tvořena nejčastěji parenchymatickými buňkami, které vyplňují prostory mezi pletivy krycími a vodivými.

  • asimilační pletivo

    • buňky obsahují velké množství chloroplastů – fotosyntéza

    • palisádový a houbový parenchym v listech, svěrací buňky průduchů, nezralé plody

  • zásobní pletivo

    • buňky obsahují velké množství leukoplastů a škrobových zrn

    • semena, plody, oddenky, kořeny

  • vodní pletivo

    • hromadí vodu

    • stonky kaktusů

  • aerenchym (vzdušné pletivo)

    • v mezibuněčných prostorách hromadí vzduch

    • bahenní a mokřadní rostliny

  • vyměšovací pletivo

    • hromadí a vylučuje silice, pryskyřice, třísloviny, alkaloidy

    • článkované nebo nečlánkované buňky

    • idioblast – buňky lišící se tvarem a obsahem od ostatních v pletivu, uvnitř vylučované látky v nejrůznější podobě

    • mléčnice – ve vakuolách latex, ochrana při poškození

Zdroje

  • JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická část). 9. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2007, 575 s., [92] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7182-213-4.
  • MACHÁČEK, T. et al. Biomach, výpisky z biologie [online]. 2005– [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: www.biomach.cz.
  • ROMANOVSKÝ, Alexej. Obecná biologie. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 695 s.
  • ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 635 s. ISBN 80-858-2732-8.
  • VINTER, Vladimír. Rostliny pod mikroskopem: základy anatomie cévnatých rostlin. 2., dopl. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, 200 s. ISBN 978-80-244-2223-7.
  • Pokud není uvedeno jinak, autorem obrázků je Václav Hubáček a Tomáš Pospíšil

Video

This div will be replaced by the JW Player.

Trvalá pletiva

Video

This div will be replaced by the JW Player.

Dělivá pletiva (meristémy)

Obrázek

Content rez drevem

Vodivé svazky - lýko (floém) a dřevo (xylém).

Obrázek

Content typy c vn ch svazku 2

Typy cévních svazků v rostlinných orgánech, Wikimedia Commons [online]. 2011 [cit. 19.10.2014]. Dostupný pod licencí Creative Commons Attribution/Share-Alike License na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Typy_c%C3%A9vn%C3%ADch_svazku.jpg

Čti také

Epidermální buňky obvykle neobsahují chloroplasty, ale u kapradin, sciofytů (stínomilné rostliny) a vodních rostlin se chloroplasty vyskytují i v těchto buňkách.

Logolink