Struktura

Kořen

Kořen

Kořen je zpravidla podzemní orgán, vždy bezlistý. Plní řadu funkcí, jako jsou např. funkce nasávací, vodivá, mechanická (ukotvení rostliny), zásobní a syntetická. Postrádá fotosyntetická barviva, jedná se tedy o heterotrofní orgán rostliny. Vznikl v souvislosti s přechodem rostlin na souš v období siluru (prvohory).

U výtrusných rostlin, které netvoří semena, vznikají kořeny vždy adventivně z embrya. Adventivní kořeny (přídatné, nahodilé, náhradní kořeny) nevznikají v určitém pořádku, mohou se zakládat na listech, stoncích, hypokotylu nebo kořenech a mohou vznikat i na starších, sekundárně ztloustlých orgánech v místech poranění pletiv. Této vlastnosti adventivních kořenů se využívá při vegetativním rozmnožování rostlin.

U semenných rostlin je kořen založen již v zárodku semene a při klíčení vyrůstá nejdříve – tzv. radikula (kořínek). Obvykle roste ve směru zemské tíže (pozitivní geotropismus – gravitropismus). Soubor všech kořenů (hlavní a vedlejší postranní kořeny) rostliny vytváří kořenový systém, který může zasahovat i několik desítek metrů hluboko (rostliny mělce a hluboko kořenící). Postranní kořeny vyrůstají v určité vzdálenosti od vrcholu z dělivého pletiva (pericykl). Postranní orgány stonku (listy, postranní větve) vyrůstají přímo z vrcholových primárních meristémů (zásadní rozdíl v zakládání postranních orgánů u kořene a stonku). Semenné rostliny, především rostliny jednoděložné, mohou vytvářet také adventivní kořeny.

Tvar kořene může být nitkovitý (vláskovitý, např. klíční rostliny); válcovitý (např. křen); kuželovitý (mrkev); vřetenovitý (jiřina); srdcovitý (kořen krátký a tlustý, např. buk); řepovitý (řepa).

Stavba kořene

vzrostlý (růstový) vrchol

  • chráněn čepičkou – kalyptrou

  • tvořen vrcholovým primárním meristémem

  • v určité vzdálenosti od vrcholu dochází k diferenciaci buněk a vzniku trvalých pletiv

rhizodermis (kořenová pokožka)

  • jednovrstevná

  • rhizodermální buňky vytvářejí výběžky – kořenové vlášení sloužící k příjmu vody a rozpuštěných minerálních látek

prvotní kůra (cortex)

  • mnohovrstevná, parenchymatická

  • vnitřní vrstva vytváří endodermis (ztloustlé buňky) – ohraničuje pericykl a střední válec, kontroluje transport roztoků do středního válce a chrání vodivá pletiva před patogeny

pericykl

  • dělivé parenchymatické pletivo ohraničující vodivá pletiva středního válce

  • vznik postranních kořenů

vodivá pletiva

  • radiální (paprsčité) svazky cévní

Kořeny nahosemenných a víceletých dvouděložných rostlin druhotně tloustnou činností kambia.

Přeměny (metamorfózy) kořene

Kořeny mohou v průběhu fylogenetického vývoje měnit svou funkci, čemuž pak odpovídá i jejich změněný tvar a vnitřní stavba.

ukládání zásobních látek

  • kořenové hlízy (orsej)

  • bulva – ztloustnutí kořene a části stonku (celer, cukrovka)

  • silné zásobní kořeny (mrkev)

přichycovací funkce

  • příčepivé kořeny (břečťan)

příjem vzdušné vlhkosti a kyslíku

  • vzdušné kořeny (tropické orchideje)

průnik do cévních svazků hostitelských rostlin

  • přísavky (haustoria) – cizopasné a polocizopasné rostliny (jmelí)

symbióza kořenů s houbami (mykorhiza)

  • hlízky kořenů – nitrogenní bakterie poutající vzdušný dusík (rostliny bobovité)

Vhodné i pro žáky ZŠ

Zdroje

  • JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická část). 9. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2007, 575 s., [92] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7182-213-4.
  • MACHÁČEK, T. et al. Biomach, výpisky z biologie [online]. 2005– [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: www.biomach.cz.
  • ROMANOVSKÝ, Alexej. Obecná biologie. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 695 s.
  • ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 635 s. ISBN 80-858-2732-8.
  • VINTER, Vladimír. Rostliny pod mikroskopem: základy anatomie cévnatých rostlin. 2., dopl. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, 200 s. ISBN 978-80-244-2223-7.
  • Pokud není uvedeno jinak, autorem obrázků je Václav Hubáček a Tomáš Pospíšil

Video

This div will be replaced by the JW Player.

Kořen

Obrázek

Content kliceni vlassky orech

Klíčení semene ořešáku královského. Lze pozorovat klíčící kořen.

Obrázek

Content ko en hlavn  postrann

Nákres kořene hlavního s kořeny postranními. Především u rostlin dvouděložných a nahosemenných.

Obrázek

Content n hradn  ko eny

Nákres kořenů náhradních (adventivních). Především u rostlin jednoděložných.

Obrázek

Content ko enov  vl sky

Nákres kořenových vlásků. Výběžky kořenové pokožky (rhizodermis) mají veliký význam v příjmu roztoků, jsou velice křehké.

Čti také

Kořenový systém skládající se z adventivních kořenů nazýváme homorhizie. Tento typ kořenové soustavy je fylogeneticky starší, nacházíme ho i u kapraďorostů, ale především je typický pro jednoděložné rostliny. Zde kořeny sekundárně netloustnou a mají téměř stejnou velikost a tvar.

Druhým typem kořenového systému je tzv. allorhizie, kdy je vytvořen hlavní (kůlový) kořen a postranní kořeny, které vznikají postupně od báze kůlového kořene k jeho vrcholu (apexu). Tato kořenová soustava je běžná u nahosemenných a dvouděložných rostlin.

 

Logolink