Struktura

Koordinace ochranných opatření – třídy ochrany elektrických předmětů

Koordinace ochranných opatření – třídy ochrany elektrických předmětů

Aby ochranná opatření plnila co nejlépe svůj účel, je třeba, aby se vzájemně co nejvhodněji a nejúčelněji doplňovala.

Koncepce tvořící základ klasifikace podle tříd ochrany elektrických a elektronických zařízení vychází ze dvou zásad:

  • čím je nebezpečí úrazu elektrickým proudem způsobováno (jednak s dotykem živé části a také s dotykem neživé části zařízení, která se stala živou v důsledku poruchy);

  • pro každou část elektrického zařízení musí být uplatněno některé z opatření pro ochranu před úrazem elektrickým proudem.

Poznámka:

Oba druhy dotyku jsou samozřejmě nebezpečné, dojde-li současně s nimi k dotyku s potenciálem země nebo s jinou vodivou částí rozdílného potenciálu, např. s jinou neživou částí nebo s cizí vodivou částí. Toto nebezpečí se může eliminovat pouze v prostorech s nevodivým okolím podmiňujících provoz zařízení třídy ochrany 0. Běžně se však absence tohoto nebezpečí nepředpokládá.

Základní předpisy vyžadují, aby nebezpečné části nebyly přístupné dotyku a aby části přístupné dotyku nebyly nebezpečné a to ani za normálních podmínek, ani v případě poruchy.

Druhá zásada stanoví, aby pro každé elektrické zařízení, každou jeho část bylo uplatněno některé z opatření pro ochranu před úrazem elektrickým proudem. To musí být přizpůsobeno charakteru elektrické instalace.

Přitom ochrana při dotyku neživých částí závisí na:

  • základní ochraně, obvykle zajišťované jako ochrana před dotykem živých částí, která však může selhat;

  • ochraně při poruše, která poskytuje ochranu před úrazem elektrickým proudem v případě poruchy základní ochrany.

V tab. 1 je pro čtyři třídy ochrany zařízení označující provedení z hlediska ochrany před úrazem elektrickým proudem uvedeno, jak je u nich zajištěna ochrana základní a ochrana při poruše a dále pak, jaká opatření jsou u nich k zajištění bezpečnosti vyžadována, jak se zařízení označují a další potřebné údaje.

Tab. 1: Základní charakteristiky elektrického a elektronického zařízení podle tříd ochran a nezbytná bezpečnostní opatření pro případ poruchy základní izolace

obrazek

Ochrana při poruše tedy představuje jakousi přídavnou ochranu spočívající buď v příslušné konstrukci zařízení (třídy ochrany II), v provedení instalace (jako u třídy ochrany I a III), nebo (méně často) ve speciální kombinaci obou těchto způsobů.

Zařízení třídy ochrany 0

Jsou elektrická zařízení se základní izolací jako prostředkem základní ochrany, které nemají jakékoliv opatření pro ochranu při poruše. Třída ochrany 0 není  v ČR dovolena. Popis je uveden pouze jako informace o její existenci.

Zařízení třídy ochrany I

Elektrická zařízení, jejichž ochrana před úrazem elektrickým proudem není založena pouze na základní izolaci, ale která zahrnuje další bezpečnostní opatření umožňující připojení neživých částí k ochrannému vodiči v pevném rozvodu takovým způsobem, že dojde-li k poruše základní izolace, nemohou se přístupné vodivé části stát nebezpečně živými.

Zařízení třídy ochrany II

Elektrická zařízení, která nemají prostředky pro připojení ochranného vodiče. Ochrana před úrazem elektrickým proudem nezávisí na podmínkách instalace a je zajištěna dvojitou izolací  nebo izolací zesílenou. Předměty třídy ochrany II se připojují pohyblivými přívody bez ochranného vodiče pomocí vidlic bez ochranného kontaktu.

Zařízení třídy ochrany III

Elektrická zařízení, jejichž ochrana před úrazem elektrickým proudem je zajištěna napájením malým bezpečným napětím. Zařízení je napájeno ze zdroje SELV popř. PELV a nevyskytuje se u něj vyšší napětí než malé bezpečné.

Zdroje

  • ČSN EN 33 2000-4-41 ed.2. Elektrické instalace nízkého napětí - Část 4-41: Ochranná opatření pro zajištění bezpečnosti - Ochrana před úrazem elektrickým proudem. Praha: Český normalizační institut, 2007.
  • KŘÍŽ, Michal. Příručka pro zkoušky elektrotechniků: požadavky na základní odbornou způsobilost. 10., aktualiz. vyd. Praha: IN-EL, 2014, 247 s. Elektro (IN-EL). ISBN 978-80-87942-01-7.

Tabulky

  • Tab. 1: KŘÍŽ, Michal. Příručka pro zkoušky elektrotechniků: požadavky na základní odbornou způsobilost. 10., aktualiz. vyd. Praha: IN-EL, 2014, 247 s. Elektro (IN-EL). ISBN 978-80-87942-01-7.
Logolink