Struktura

Vyšší rostliny

VYŠŠÍ ROSTLINY (CORMOBIONTA)

Vývoj vyšších rostlin je spojen s přechodem rostlin z vodního prostředí na souš. Pravděpodobnými předky jsou zelené heterotrichální řasy, zřejmě parožnatky. První vyšší rostliny se vyskytovaly v siluru (nejnovější studie posouvají stáří do ordoviku). Charakterizoval je nízký vzrůst, omezený vodivý systém, tělo s jednoduchými reprodukčními orgány bylo bez listů a pravých kořenů.

Přehled některých adaptací důležitých při kolonizaci souše

  • kořeny – ukotvení rostlin do substrátu a čerpání živin a vody

  • pokožka s kutikulou – ochrana před vysycháním

  • průduchy – transpirace a řízení hospodaření s vodou, termoregulace

  • vodivá a opěrná pletiva – zajištění rozvodu vody a živin, zpevnění

Znaky vyšších rostlin

  • obsahují chlorofyl a a b a karotenoidy

  • přizpůsobení se životu na souši – viz adaptace, v souvislosti s tím tvoří mechanicky nebo voděodolné látky, např. lignin a kutin

  • po vzniku zygoty následuje vždy intenzivní dělení a diferenciace buněk, nikdy ne stadium klidu jako u pohlavně se množících nižších rostlin

  • rodozměna, tj. střídání gametofytu a sporofytu, přičemž převládá sporofyt

  • tělo je obvykle děleno na kořen, stonek a listy

V rámci vyšších rostlin lze rozlišit dvě skupiny: mechorosty (gametofyt převažuje nad sporofytem) a cévnaté rostliny (sporofyt převažuje nad gametofytem).

Dílčí lekce

Zdroje

  • JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická část). 9. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2007, 575 s., [92] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7182-213-4.
  • MACHÁČEK, T. et al. Biomach, výpisky z biologie [online]. 2005– [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: www.biomach.cz.
  • ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 635 s. ISBN 80-858-2732-8.
  • Pokud není uvedeno jinak, autorem obrázků je Václav Hubáček a Tomáš Pospíšil

Odkaz

Podrobnosti o orgánech rostlin naleznete zde.

Logolink