Struktura

Adresování

Adresování

Informace jsou uchovávány v paměťových oblastech, které mají jedinečné adresy. Je však třeba rozlišovat jejich datový typ a podle něho do určitých oblastí data zapisovat, resp. je z nich číst.

Typy dat

Dvouhodnotové proměnné mají formát BOOL (Boolean). Ty tedy mohou nabývat dvou hodnot – logické jedničky a logické nuly. Z těchto základních bitových hodnot jsou dále tvořeny skupiny (řetězce).

Mezi základní patří:

  • BYTE – je tvořen osmi bity, tzn. 28 = 256 stavů

  • WORD (slovo)- obsahuje 16 bitů, tzn. 216 = 65 536 stavů

  • DOUBLE WORD (dvojité slovo) – nabývá 232 = 4 294 967 296 stavů

Z výše uvedeného je patrné, že se jedná o celočíselné hodnoty, a to ať se znaménkem, nebo bez něj. Hodnoty se znaménkem potom mají poloviční číselný rozsah.

Pro čísla s pohyblivou desetinnou čárkou se používá datový typ REAL.

Samostatné typy jsou vyhrazeny pro časové údaje TIME, DATE.

Znakovým řetězcům je vyhrazen typ STRING, který obsahuje max. 255 znaků.

Přístup k datům

BOOL

Formální zápis přístupu ke konkrétním paměťovým oblastem se může dle programovacího prostředí lišit. Charakteristické ovšem zůstává tzv. adresování byte.bit.

Na obrázku níže je znázorněn přístup k bitu číslo 4, obsaženého v bytu číslo 3, který se nachází v paměťové oblasti vstupů I (registr obrazu vstupů).

Obr. 1: Adresování „byte.bit“

Pro přístup k paměťovým oblastem výstupů je pak používán identifikátor Q (registr obrazu výstupů).

Např. vystavení 4 bitu v bytu číslo 2 bude mít zápis ve tvaru:

Q 2 . 4.

Pokud v takovém případě na výstupní svorky PLC připojíme žárovku, relé, popř. jiný spotřebič, dojde k jeho aktivaci (sepnutí, rozsvícení).

BYTE, WORD

K datům typu byte, word nebo double word můžeme přistupovat v tzv. bytovém adresním formátu.

U tohoto zápisu již samozřejmě za tečkou nedefinujeme konkrétní bit !

Obr. 2: Adresování v bytovém adresním formátu

Paměťové oblasti

Kromě již zmíněných registrů obrazů vstupů a výstupů využíváme i jiné paměťové oblasti.

Pro ukládání mezivýsledků prováděných operací nebo ostatních dat souvisejících s procesem nebo úlohou je používána oblast proměnné paměti.

Oblast bitové paměti je potom vhodná pro uložení mezistavu procesu na řídících kontaktech.

Při programování mikrokontrolérů se hojně využívá paměť zvaná akumulátor, která nechybí ani u PLC. Používají se ke čtení a zápisu podobně jako paměť. Lze je použít např. pro předávání parametrů do podprogramů nebo pro uložení mezivýsledků výpočtů.

Svoje paměťové oblasti také mají časovače a čítače.

Analogové I/O

Získané analogové hodnoty (např. teplota, osvětlení, apod.) lze vyčíst opět pomocí identifikátoru. PLC, popř. připojené rozšiřující moduly, převádí analogové hodnoty do známého datového typu např. 16 bitového slova, tedy formátu WORD.

V případě programového prostředí STEP 7 - Micro/Win firmy Siemens, má tento identifikátor tvar

AIW{číslo bytu} pro analogové vstupy

resp.

AQW{číslo bytu} pro analogové výstupy

 

Zdroje

Obrázky

Doplňující učivo

Způsoby zápisu jsou při adresování mnohdy rozdílné a závisí na používaném hardwarovém i softwarovém vybavení.

Zcela odlišná situace potom nastává při programování v grafickém prostředí. Vezměme si např. software LabVIEW od společnosti National Instruments.

Obr. 3: Logo programového prostředí LabVIEW firmy National Instruments

Adresování fyzických portů se děje z rozklikávacího pole, přičemž nezadáváme konkrétní adresy, ale vybíráme označení portů, které je souhlasné se svorkami na reálném, popř. simulovaném zařízení.

Obr. 4: Výběr portů v grafickém programovém prostředí LabVIEW

S ještě jednodušším zadáváním portů se můžeme setkat u programového prostředí LEGO Mindstorms.  Vstupy určené pro připojení čidel jsou označeny čísly a výstupy pro připojení motorů označeny písmeny.

Obr. 5: Definování portů - LEGO Mindstorms EV3

Je tedy zřejmé, že současné prostředky nám umožňují vytvářet řídící struktury i bez nutnosti hlubších znalostí programovacích jazyků. Ostatně se o totéž jedná i v případě normalizovaných jazyků pro PLC.

Logolink