Stavba a struktura rostlinné buňky (specifika)

Stavba a struktura rostlinné buňky

Rostlinná buňka je, stejně jako buňka hub a živočišná buňka, eukaryotická. Ve srovnání s buňkou prokaryotickou je tak podstatně větší. Její součástí jsou membránové organely. V této kapitole budou zdůrazněna specifika rostlinné buňky. Další charakteristiky týkající se buňky naleznete v kapitole Buněčná biologie.

Složky rostlinné buňky

  • protoplast

    • jádro ohraničené dvojitou jadernou membránou

    • cytoplasma s plasmatickou membránou

    • endoplasmatické retikulum

    • Golgiho aparát

    • mitochondrie

    • plastidy

    • vakuoly

    • cytoskelet (mikrotubuly, mikrofilamenta)

  • buněčná stěna

  • plasmodesmy

Specifické organely rostlinné buňky

Vakuola

  • obsah se nazývá buněčná šťáva, je ohraničen membránou – tonoplastem

  • mladé buňky mají vakuol více, u starších splývají v jednu velkou centrální

  • hlavní funkce vakuoly:

    • růstová funkce – zvětšování buněk je většinou spojeno se zvětšováním objemu vakuol

    • hospodaření s vodou – podíl na regulaci transpirace

    • ukládání zásobních látek

    • hromadění škodlivých nebo odpadních látek

    • zásobník enzymů

Plastidy

  • existuje několik druhů plastidů, které mají společnou základní stavbu, ale rozdílnou funkci

chloroplasty

  • na povrchu dvojitá biomembrána

  • uvnitř stroma – bílkovinná plazma

  • tylakoidy – ploché membránové měchýřky ve stromatu, obsahují aparát pro první fázi fotosyntézy – zelené barvivo chlorofyl

  • tylakoidy se mohou vrstvit a vytvářet grana nebo jsou jednotlivě ve stromatu

chromoplasty

  • karotenoidy a xantofyly

  • způsobují zbarvení květů a plodů

leukoplasty

  • obsahují zásobní látky – škrob, bílkoviny, lipidy

  • v neosvětlených částech rostlin (kořeny, oddenky)

  • bez barviv

Buněčná stěna

  • vymezuje velikost a tvar rostlinné buňky (kulovitý, dlaždicovitý, hvězdicovitý, ledvinovitý, prozenchymatický – protáhlé buňky aj.)

  • složená převážně z molekul celulózy

  • lignifikace buněčné stěny – součást dřevnatění

  • některé funkce buněčné stěny:

    • mechanická odolnost buněk, potažmo pletiv a orgánů

    • volná prostupnost pro vodu a v ní rozpuštěné živiny

    • ochrana buňky před napadením houbovými a bakteriálními patogeny

Plasmodesmy

  • zajišťují spojení protoplastů sousedících buněk

  • kanálek v buněčné stěně, kterým prochází endoplasmatické retikulum (tzv. desmotubulus)

  • rostlina díky nim tvoří jeden protoplastický celek, tzv. symplast – mezibuněčný symplastický transport látek

  • mezibuněčný transport látek

  • na 1 milimetru čtverečním buněčné stěny, která je v kontaktu s jinou buňkou, se nachází více než 100 plasmodesmů

Zdroje
  • JELÍNEK, Jan a Vladimír ZICHÁČEK. Biologie pro gymnázia: (teoretická a praktická část). 9. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2007, 575 s., [92] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7182-213-4.
  • MACHÁČEK, T. et al. Biomach, výpisky z biologie [online]. 2005– [cit. 2014-11-05]. Dostupné z: www.biomach.cz.
  • ROMANOVSKÝ, Alexej. Obecná biologie. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 695 s.
  • ROSYPAL, Stanislav. Přehled biologie. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994, 635 s. ISBN 80-858-2732-8.
  • Pokud není uvedeno jinak, autorem obrázků je Václav Hubáček a Tomáš Pospíšil
Obrázek

Rostlinná buňka RUIZ, Mariana . Wikimedia Commons [online]. 15. 10. 2006 [cit. 19.10.2014]. Dostupný pod licencí Public Domain na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Plant_cell_structure_cs.svg

Obrázek

Plastidy RUIZ, Mariana . Wikimedia Commons [online]. 27. 9. 2007 [cit. 19.10.2014]. Dostupný pod licencí Public Domain na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Plastids_types_cs.svg?uselang=cs

Obrázek
Čti také

Karotenoidy patří k doplňkovým fotosyntetickým barvivům – rozšiřují absorpční spektrum slunečního záření (především v modrofialové a modré oblasti – okolo 460 nm a 480 nm). Mají význam i při fotoprotekci (ochrana před světlem) – pohlcují a rozptylují přebytečnou světelnou energii, která by jinak mohla poškozovat chlorofyl. Důkazem je skutečnost, že bezkarotenoidní mutanti rychle hynou.