Struktura

Tiskové desky (formy)

Tiskové desky = tiskové formy

V následující lekci budou probrány nepostradatelné složky tiskového procesu – tiskové desky (formy). Materiálů, ze kterých se tiskové desky vyrábí, je velké množství, ale v minulosti převažovaly při výrobě tiskových desek kovy. Dnes se v polygrafické praxi používají
i moderní materiály jako elastické hmoty (flexotisk), keramika či fotopolymery.

Nyní se zaměříme na konkrétní tiskové formy, které se liší podle technik, ke kterým jsou určeny.

Knihtiskové formy

Knihtisk je způsob tisku z výšky – tisknoucí prvky vystupují nad úroveň tiskové formy, netisknoucí plošky tvoří prohlubně. Jde tedy
o tisk (přenos barvy) z vyvýšených míst tiskové reliéfní desky. Jde o přímý tisk, tzn. tiskový obraz je zrcadlově obrácený. Klasický knihtisk se u nás používá sporadicky, naopak při potisku některých obalů (nasávaná kartonáž, hliníkové obaly na spraye) se používá nepřímý knihtisk. 

Knihtisková forma – chemigrafická reliéfní deska se vyrábí z různých kovů – z Mg, Zn, Cu a z jejich slitin.

Postup výroby:

Na kovovou desku (tloušťka 1-2 mm) se nanese fotocitlivá vrstva, poté se na ni nakopíruje tisková předloha, která vytvoří tiskový obraz. Po vytvrzení předlohy se odleptávají netisknoucí místa, oproti tomu jsou tisknoucí místa chráněna vytvrzenou vrstvou. Po vyleptání vznikne reliéfní stranově obrácená tisková deska, která se nazývá štoček. K leptání se používá roztok kyseliny dusičné (HNO3).

Dále je možné zhotovit reliéfní desku pro knihtisk pomocí rytí či frézování – vhodné materiály pro tento způsob výroby jsou měď, hliník či mosaz. Elektrorytecké automaty a frézovací stroje odstraní materiály z netisknoucích míst podle předlohy a tím vzniká reliéfní forma s vystouplými tiskovými body.

Dnes jsou původní kovové desky nahrazovány deskami na bázi fotopolymerů. Připomeňme si, že fotopolymery jsou makromolekulární látky, ve kterých se působením UV záření vyvolá polymerní reakce a dochází k vytvoření tiskového obrazu. Tisková forma je ohebná, ale tvrdá.

Ofsetové tiskové desky

Ofsetový tisk je způsob tisku z plochy – tisknoucí a netisknoucí místa jsou v jedné výškové úrovni. Princip tisku spočívá v rozdílných chemicko-fyzikálních vlastnostech, konkrétně jde o vzájemné odpuzování mastných tiskových barev a vody. Tisknoucí místa jsou hydrofobní – přitahují tiskovou barvu a odpuzují vodu, netisknoucí místa jsou hydrofilní – přitahují vodu. Ofsetový tisk je tisk nepřímý, tedy barva se přenáší z tiskové formy nejprve na ofsetový válec a potom na potiskovaný materiál.

 

Obr. 1: Základní schéma ofsetového tisku

Ofsetové tiskové desky se v minulosti vyráběly ze zinku. Později byly nahrazeny tzv. bimetalickými ofsetovými deskami, které se skládaly ze dvou kovů s rozdílnými chemicko-fyzikálními vlastnostmi. Jeden z kovů přijímal mastnou tiskovou barvu a druhý přijímal vodu. Tyto vlastnosti splňovaly bimetalické desky s kombinacemi kovů: Cu-Cr, nebo Cu-Ni.

Dnešní ofsetové desky jsou vyrobeny z čistého hliníku, jsou to tenké listy o tloušťce 0,1–0,5 mm. Důležitou částí výroby ofsetové desky je úprava jejího povrchu:

  • Zdrsnění povrchu – účelem je zlepšení přilnavosti fotocitlivých materiálů, následně také tiskové barvy a vlhčící kapaliny. Zdrsnění se provádí mechanicky, elektrochemicky (pomocí elektrolytů – viz kapitola Elektrochemie) nebo chemicky.

  • Anodická oxidace (eloxace) – vytvoří na povrchu desky tenkou vrstvu oxidu hlinitého (Al2O3), která zvyšuje tvrdost
    a zlepšuje odolnost vůči chemikáliím v tiskovém procesu. Provádí se elektrochemicky v roztoku kyseliny sírové (H2SO4).

  • Nanesení fotocitlivé kopírovací vrstvy – do této vrstvy se pomocí záření nakopíruje tisková předloha, která po vyvolání desky vytvoří tiskový obraz.

Ofsetový tisk (tisk z plochy pomocí hliníkové desky) je v současnosti nejpoužívanější formou tisku v České republice.

Hlubotiskové válce

Hlubotisk je způsob tisku z hloubky – tisknoucí prvky jsou vyhloubeny do povrchu tiskové formy, netisknoucí prvky jsou nad jejich úrovní. Tiskové jamky se vyplní barvou a ta se tlakem přenese na papír. Tisková forma má podobu válce, který se vyrábí z několika vrstev kovu nanesených na sebe. Základem tiskové formy je ocelové jádro, které je poniklované tenkou vrstvou niklu (1-2 µm). Na ocelové jádro se galvanicky nanáší vrstva mědi (1-2 mm), do které jsou vyhloubeny jamky – tiskové body. Jamky se zhotovují elektromechanicky, fotochemicky nebo tepelně pomocí laseru. Nakonec je na povrch válce galvanicky nanesen tvrdý chrom (4-6 µm), který zvýší odolnost válce při tisku.

Výroba hlubotiskového válce je nákladný a drahý proces, proto se hlubotisk využívá pro tisk velkých nákladů (100 000 ks a více), např. kvalitní časopisy, katalogy, tisk cenin – bankovek a známek, a v obalovém průmyslu.

 

Krátkou zmínku věnujeme ještě chemickým sloučeninám, které používáme při výrobě tiskových forem.

Elektrolyty na úpravu povrchu:

Úprava povrchu tiskových desek probíhá díky účinku elektrolytu (elektrolyty) a střídavého elektrického proudu, kdy střídavě dochází k vylučování či k rozpouštění kovů elektrody. Účinku střídavého proudu je využito při výrobě ofsetových tiskových desek, kdy upravujeme povrch hliníkové desky. Konkrétně jde o tyto úpravy:

  • Elektrochemické zdrsňování – základem jsou silné anorganické kyseliny – kyselina dusičná (HNO3) a kyselina chlorovodíková (HCl) a střídavý elektrický proud. Zdrsnění lze pozorovat pod mikroskopem.

  • Anodická oxidace – elektrolytem jsou opět minerální kyseliny – kyselina sírová (H2SO4) nebo kyselina fosforečná (H3PO4). Oxidací dochází ke vzniku tvrdé vrstvičky Al2O3 (oxid hlinitý) na povrchu desky.

Leptací roztoky

Štočky, vícekovové tiskové desky či hlubotiskové válce lze vyrobit či upravit pomocí metody leptání. Leptání se provádí za účelem rozpuštění kovů v roztoku leptadla a dosažení požadovaného tvaru/formy. Používají se silné anorganické kyseliny a jejich soli.

Leptadla:

  • HNO3, HCl štočky,

  • HCl + CaCl2 nebo roztok H3PO4 (fosforečný lept) hliníkové desky,

  • FeCl3 naleptávání mědi u hlubotisku.

Zdroje

  • KAPLANOVÁ, Marie. Moderní polygrafie. Praha: Svaz polygrafických podnikatelů, 2010, 391 s. ISBN 978-80-254-4230-2.

  • PŘIKRYLOVÁ, Eva. Hlubotiskové válce (DUMY). Dostupné v archivu autora. Materiál vznikl v rámci projektu Kvalitní a efektivní vzdělávání pro žáky (DUMY)/ VY_32_INOVACE_02 (číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0772)

  • PŘIKRYLOVÁ, Eva. Knihtiskové formy (DUMY) Materiál vznikl v rámci projektu Kvalitní a efektivní vzdělávání pro žáky (DUMY)/ VY_32_INOVACE_02 (číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0772)

  • PŘIKRYLOVÁ, Eva. Ofsetové formy (DUMY). Dostupné v archivu autora. Materiál vznikl v rámci projektu Kvalitní a efektivní vzdělávání pro žáky (DUMY)/ VY_32_INOVACE_02 (číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0772)

  • PŘIKRYLOVÁ, Eva. Tiskové techniky (DUMY) Materiál vznikl v rámci projektu Kvalitní a efektivní vzdělávání pro žáky (DUMY)/ VY_32_INOVACE_02 (číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0772) 

  • Wikipedie. Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2014-07-01]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki

Obrázky:

Rozšiřující pojmy

Knihtisk je způsob mechanického rozmnožování textu nebo obrazu vytvářející identické kopie tiskem z výšky. Počátky jeho masového používání k tisku knih spadají na přelom let 1447/1448 a jsou spoje... Zobrazit více

Schéma

Content ofset flash

Obr. 2: Schéma ofsetového tisku

Doplňující učivo

Grafické (umělecké) techniky

Tisk z výšky je nejstarší technika přenosu barvy
z tiskové desky na potiskovaný materiál. Tisková deska je opatřena vrstvou barvy pouze na vyvýšených místech, jako u razítka, a barva se z ní přenáší tlakem na papír. Proto se této technice říká tisk z výšky, jelikož barva se snímá z vyvýšeného povrchu formy. Tato technika je nejvíce rozšířena
v podobě knihtisku a gumotisku (flexografie). Touto technikou lze tisknout nejen písmo, ale i obrázky. Tisknoucí místa musí být vždy vyvýšena nad místa
a plochy netisknoucí.

Obr. 3: Tisk z výšky

Tisk z hloubky. Technologicky je hlubotisk vzniklý z heliogravury a ocelový tisk (liniový hlubotisk, intaglio) je vzniklý z měditisku. Podstata tisku z hloubky spočívá v tom, že tiskové prvky jsou mechanickým, nebo chemickým způsobem vyhloubeny pod úroveň povrchu hladké tiskové formy. Do takto vzniklých míst se vtírá hlubotisková barva
a z ostatních míst je stírána ocelovým stěračem (dříve gumovým). V hlubotisku se používá největšího tlaku ze všech tiskových technik, aby byl potiskovaný materiál dokonale vtlačen do tisknoucích míst a barva byla celá přenesena.

Obr. 4: Tisk z hloubky

Tisk z plochy. Používá tiskové formy bez jakéhokoliv reliéfu, vystouplého či vyhloubeného. Tisknoucí i netisknoucí prvky jsou na jedné výškové úrovni. Její podstatou je jemně vyhlazený kámen, druh vápence. Na jeho povrch se ručně mastnou tuší přenese kresba písma nebo obrazu. Namaštěná místa přijímají mastnou tiskovou barvu, jsou to tedy místa tisknoucí. Místa netisknoucí se navlhčí vodou, aby barvu nepřijímala. Pórovitý kámen přijímá jak mastnotu, tak i vodu. Při výrobě tiskové formy se tedy využívá vzájemné odpudivosti mastnoty a vody. Dnes se využívají jako tiskové formy nejčastěji hliníkový či zinkový plech, dříve to byl litografický kámen.

Obr. 5: Tisk z plochy

Světlotisk. Světlotisk je čistě fotomechanický proces, neboť tisková deska se při něm vytváří jedině fotografickou cestou. Tisková forma je zhotovena z tlustého skla, opatřeného na tisknoucí straně vrstvou želatiny, zcitlivěné na světlo solemi chromu. Na ní se kopíruje negativ. Po vyvolání ve vodě se ve zbobtnalé želatině vytvoří nepatrný reliéf, z něhož se nánosem tuhé barvy tiskne. Při tisku musí být želatina zbobtnalá a mírně vlhká, aby na netisknoucích místech odpuzovala mastnou barvu. Tiskne se tedy přímo z želatiny.

Flexotisk je technika tisku z výšky, s hojným komerčním využitím u potiskování velkých formátů měkkých materiálů, jako jsou fólie, lepenky
a kartony.

Sítotisk - „šablonový tisk“, „průtisk“ je grafická technika. V mezinárodním značení má symbol S. Sítotisk nepatří do tisku z plochy; je to samostatná tisková technika. Princip spočívá v protlačování barvy přes prostupná místa šablony. Sítotisk je nenahraditelný v potisku materiálů: od tisku na papírové a igelitové tašky, samolepky, textil až po potisky skla, upravených ploch kovů, dřevěných ploch, plastů atd.

Logolink